Koktejl

Když k zábavě stačil papír a tužka. Populární hry, které v Československu zabavily malé i velké

AUTOR: Martin Březina

Film a seriál

Osmdesátá léta ve znamení zájmu o vědu a techniku: Magion a Vega byly jedinečné pořady pro mládež

AUTOR: Martin Březina

Koktejl

Fenomén socialismu: Co jsou pro svět olympijské hry, to byla pro Čechoslováky spartakiáda

AUTOR: Martin Březina

Koktejl
Panelové sídlistě

Paneláky milované i nenáviděné. Československo šlo vlastní cestou

Panelové domy a celá panelová sídliště již neodmyslitelně patří do kultury bydlení nejen u nás a na Slovensku. Jak by ne, když hodně z nás v nich vyrostlo, stále bydlí a rozhodně to nevypadá, že by jen tak vymizely.
 
FOTO: Wikipedia Public (volný zdroj)

autor

Jiří Nováček

23. listopadu 2021

Reklama
Reklama

První montované tzv. prefabrikované paneláky se v tehdejším Československu začaly stavět již na začátku 50. let. Ale myšlenka samotná byla ještě starší. I když je neoprávněně přisuzována minulému režimu, který prosazoval rovnostářství napříč celou společností.

V České republice bylo od 50. let 20. století do roku 1991 postaveno kolem 80 tisíc panelových domů s 1,2 miliony bytů. V panelových domech nyní žije čtvrtina obyvatel Česka. Ve městech je podíl obyvatel paneláků vyšší. 

Na počátku byl prefabrikát

Základem paneláku je prefabrikát – panel, tedy něco, co je někde vyrobeno a hotové dopraveno na místo, kde se využije pro finální podobu výrobku. V našem případě  paneláku. Tahle myšlenka jistě kolovala v hlavách mnoha stavebníků, ale prvenství je přisuzováno americkému stavebníkovu F. B. Gilbretovi, který jako první začátkem minulého století přepravil větší cihly k zedníkům.

Koncept panelových sídlišť

Již v průběhu druhé světové války přišel s myšlenkou opuštění tradičních bulvárů a zajištění více prostoru pro zeleň a parky známý francouzský urbanista Le Corbusier. Architekti i urbanisté byli obecně pro zajištění dostupného bydlení všem. Ideálem tak byla představa prosluněných a zelených sídlišť s dostatečným prostorem i pro život mimo stěny domů. Vize to jistě nebyla špatná a i z dnešního pohledu rozumná.

Rozvoj koncepce

V Evropě se systém distribuce prefabrikátů chytil až po první světové válce v Nizozemí, kde tak vyrostly úplně první panelové domy na starém kontinentu.

Smysl a rozvoj sídlišť ve světě se značně rozcházel s představou zemí evropského Východního bloku

Následovalo Německo, kde navrhoval domy z betonových dílů zakladatel výtvarné školy Bauhaus – W. Gropius. Válka ale rozvoji na území Německa nepřála. Údajně i díky nevoli A. Hitlera, který měl o rovzoji architektury v Německu jiné představy. První zmínky o komplexním sídlišti jsou tak z Paříže, kde bylo postaveno první panelové sídliště ve třicátých letech dvacátého století.

Panelová sídliště v Československu

Kdo jiný mohl mít prvenství v Československu než již legendární vizionář a podnikatel T. Baťa. Baťovský Zlín je dodnes obdivovaným konceptem moderního města v americkém stylu.

Těsně před koncem druhé světové války zde vyrůstá z tvárnic a železobetonových modulů první betonový dům v Československu. Panelový dům, jak jej známe dnes, byl postaven v pražských Ďáblicích až v roce 1953. Ostatně právě Ďáblice stále patří mezi příkladné panelové čtvrti, které nepodlehly komunistickému plánování a udržují si dodnes původní myšlenku a kouzlo celého konceptu.

Československo šlo vlastní cestou

Smysl a rozvoj sídlišť ve světě se značně rozcházel s představou zemí evropského Východního bloku. Rozpor byl v samotné filozofii sídlišť. Zatímco v „západním světě“ byla panelová sídliště stavěna jako poměrně rychlé a finančně dostupné bydlení pro nižší střední třídu a pro potřebné, tak na území SSSR, NDR, Polska i Československa byla ideologie rovnostářského bydlení pro masy bez sociálních rozdílů. A prakticky se tak v 70. až 80. letech nestavěl jiný hromadný bytový komplex než panelová sídliště. Navíc koncept opouštěl velká a průmyslová města a dostal se i do míst, kam architektonicky vůbec nezapadal. Ale úkol pro urbanisty zněl jasně – musí se bydlet. Levně a rychle. Západní filozofie nízkonákladového bydlení pro nejpotřebnější se vymkla kontrole především v USA, Francii nebo i Švédsku.

Ze sídlišť se stávala neprůhledná ghetta, místa sociálních nepokojů, a proto se nikdy nestala tak populární a začalo se od nich ustupovat. Ne, že by v ČSSR ghetta nevznikala, ale ideologicky nespadala do centrálního plánování bydlení, a tak se o nich nemluvilo nebo se ještě více uzavírala. Nejznámější je asi severočeský Chánov, který již byl nesčetněkrát revitalizován. Na Slovensku je pak skloňována v souvislosti se sídlištěm bratislavská Petržalka, která patří k vůbec největším sídlištím v Evropě.

Králíkárny k bydlení

Někdo bydlení v paneláku nenávidí, další na něj nedá dopustit. Zažité označení "králíkárna" je trefné. Podoba tu jistě je. Využívané technologie, jako byly dřevotřískové a umakartové příčky, nebyly moc zvukotěsné, a tak byl soukromý život i sousedskou záležitostí. Což bylo minulým režimem a domovními důvěrníky kvitováno. Nicméně se jim nedá zapřít prostornost a díky velkým oknům i světlost. Také přístup k topení a vodě mohli lidem v paneláku ostatní závidět. Pohodlí pro žití tak bylo dostatečné. Z diskuzí na internetu je zřejmé, že i v 21. století je zde dost zastánců panelových domů. Nejde ani tak o ekonomický pohled, ale třeba i dostupnou infrastrukturu, jako jsou obchody, školy, hřiště, MHD a další.

Dnes v žádné zemi EU, mimo bývalý Východní blok, není podíl obyvatelstva bydlícího na sídlištích vyšší než 10 %. Zatímco v zemích střední a východní Evropy je podíl více než dvojnásobný, a to mezi 20 a 35 %. Vyplývá to alespoň z průběžných monitorovaných výzkumů a sčítání obyvatel v rámci členských států EU.

Zdroj: autorský článek

Nenechte si ujít
Reklama
Design

Plastové retro hračky, které si děti získaly

Autor: Martin Březina

13. ledna 2022

Další články