Móda a styl

Mánie socialistické éry: Proč všichni sbírali céčka a k čemu vlastně měla původně sloužit?

AUTOR: Martin Březina

Osobnosti

Jak a kolik si vydělávali hudebníci za socialismu. Televize a rozhlas byly výhra

AUTOR: Věra Nováková

Osobnosti

Počátek osmdesátek byl příznivý pro tuzemské hudební hvězdy. Velkým idolem žen i dívek každého věku se stal Peter Nagy

AUTOR: Martin Březina

Móda a styl
Zábava

Diskošky a dýzy byly centrem zábavy. Většina Husákových dětí, si bez nich dospívání nedokáže představit

Pojmy disco, didžina nebo dýza dnes zní již dost archaicky a generaci mileniálů říkají pramálo. Ale hodně z nás, Husákových dětí, si bez diskotéky nedokáže představit dospívání a pubertu. Neznám kolem sebe vrstevníka, který nikdy na diskotéce nebyl. Takový to byl fenomén.
 
FOTO: Pixabay

autor

Martin Březina

26. února 2022

Reklama
Reklama

Když jsem se nedávno bavil s provozovatelem jedné z největších diskoték v Praze, tak si jen s nostalgií povzdechl, že diskotéku si dnes může otevřít pouze sebevrah. Z lukrativní činnosti se stala okrajová záležitost pro opravdové nadšence, protože stávající generace „vypouští páru“ a hledá partnery již jinde.

Diskotéky byly útočiště nejen mladých

Pátky a soboty patřily diskotékám, a to jak ve městech, tak i na vesnicích. Ve větších městech někdy i ve středu. Ale třeba v Praze se dalo zajít dokonce každý den. Především v létě bylo vždy kam zajít. I když diskotéka je především o hudbě a tanci, tak byla místem, kde se odehrával klíčový společenský život především dospívající mládeže. Zažívali jsme zde svá poprvé, ať to byly lásky a rozchody, cigarety, alkohol nebo potyčky. Ale nejenom mladí a neklidní zde trávili většinu času. Také tehdejší společenská smetánka nebo veksláci si zde rádi vyhodili z kopýtka a roztáčeli peníze za drahý alkohol a zábavu. Není divu, nebylo snad jiné místo, kde se tak snadno navazovaly vztahy a kontakty nebo vyčistila hlava po práci. Diskotéky také byly oblíbené na dětských táborech nebo lyžácích.

Oblíbené filmové zázemí

Schválně, na kolik československých filmů, kde se alespoň část děje odehrává na diskotéce, si vzpomenete? Není jich málo, že? Třeba takový Kouř, Jak básnící přichází o iluze, Diskopříběh, Bony a klid, Láska z pasáže nebo Kamarád do deště. Každý kluk chtěl být frajer jako Sagvan Tofi nebo Lukáš Vaculík a dívky po nich šílely. Právě Kouř zažívá renesanci jako divadelní hra v jednom z kultovních pražských divadel a nevede si s návštěvností špatně.

Vyhlášení tuzemští dýdžejové

Diskotéku dělala reprodukovaná taneční hudba nejčastěji hraných aktuálních hitů od tuzemských i zahraničních interpretů. Což měl v dikci diskžokej (DJ). Jistě stojí za to si připomenout třeba filmového DJ Arnoštka (Kouř), anebo ještě dnes nezapomenuté populární osobnosti jako Miloš Skalka nebo o generaci mladší Vrtulník Michael V. Prvními „pouštěči“, kteří si získali dobré jméno, byli třeba bratr Petry Černocké – Pavel nebo Petr Sís, který je dnes znám spíše jako úspěšný grafik a ilustrátor. Stát se DJ nebylo jen tak a bylo to pro opravdové nadšence. Jenom sehnat slušnou sbírku elpíček nebo singlů stálo nemálo úsilí a peněz. Především zahraniční pecky se sháněly pod rukou často za stovky korun. Na své si tak přišli především řidiči dálkových kamionů, kteří si tak rádi přivydělali. Nicméně bez tuzemského playlistu to rozhodně nešlo, protože oficiální dýdžej musel skládat zkoušky před kulturní komisí, jako například u Pražského kulturního střediska.

Hudba pod dozorem

Pouštět hudbu, která „letí“, bylo často složité. I když se DJ dostali k západním interpretům, tak na diskotékách zaznívaly zahraniční hity spíše jako zpestření nebo doplněk k tuzemským interpretům, kterým právě diskotéky pomáhaly budovat popularitu. Určitě by mohl o tom vyprávět Michal David, který se mnohým fanouškům nezajedl dodnes.

Jaká je ta vaše nejoblíbenější diskotéková pecka?!

Nenechte si ujít
Reklama
Další články