Móda a styl

Mánie socialistické éry: Proč všichni sbírali céčka a k čemu vlastně měla původně sloužit?

AUTOR: Martin Březina

Osobnosti

Jak a kolik si vydělávali hudebníci za socialismu. Televize a rozhlas byly výhra

AUTOR: Věra Nováková

Koktejl

Legendární pražský automat Koruna si svými lahůdkami za dvě čtyřicet získal srdce studentů i vysokých úředníků

AUTOR: Jiří Nováček

Móda a styl
Rebelský sen

Džínové Československo: Nebyly to jen kalhoty, spíše životní postoj. Stály půlku platu, ale vydržely dlouhá léta

Víte, že džíny byly označeny americkým magazínem The Times jako módní výrobek 20. století? Není divu, v šatníku je má drtivá většina z nás a šatník tak úspěšně okupují již více než 140 let!
 
FOTO: Pixabay

autor

Martin Březina

25. listopadu 2021

Reklama
Reklama

Příběh džínů coby produktu pro dělníky, jež se staly postupně ikonou pro všechny, je až notoricky známý. Není překvapením, že první džíny spatřily světlo světa ve Spojených státech amerických a měl v tom prsty Evropan. Konkrétně německý přistěhovalec židovského původu Levi Strauss, který zbohatl na nápadu nevadského krejčího Jacoba Davise.

„Chceš-li sbalit holku rychle, kup si gatě značky Rifle!“

Davis sice vyrobil první odolné pracovní kalhoty z denim materiálu, navíc byly vyztužené nýty na namáhaných partiích. Ale neměl na úhradu poplatku na patentovém úřadě, a proto oslovil s prosbou o partnerství obchodníka L. Strausse, který v roce 1873 nechal materiál a samotný koncept patentovat. Materiál se označoval jako denim. Své jméno džíny = jeans získaly až později podle místa, kde se materiál vyráběl, což bylo v italském přístavním městě Janov. Nejznámějším modelem jsou nestárnoucí Levis 501, který za ta léta neztratil své kouzlo a nadčasovost. Největší boom nastal až v padesátých letech dvacátého století, kdy začaly být tolerovány i mimo výrobní haly a začaly být tolerovány i ve společnosti.

Plíživé džínové zlo

„Chceš-li sbalit holku rychle, kup si gatě značky Rifle!“, tak zněla jedna z oblíbených říkanek, která zcela vystihovala společenský význam tohoto kusu oblečení. Šlo více než o praktické a trendy oblečení, šlo o prestiž a společenský status, tak velký význam měly. Snad žádný jiný výrobek nezískal tolik slangových označení jako právě džíny. Určitě jste někdy používali nebo minimálně slyšeli výrazy jako třeba – texasky, rifle, levisky, líčka nebo plísňáče.

Během let jen výrazy přibývaly. Ale sehnat je se rovnalo malému zázraku, a když se již podařilo, neřešila se velikost nebo kvalita, hlavně, že byly. Byl to spíše životní postoj než kalhoty. Postoj rebelů, hipíků a dalších nekalých živlů podrývajících autoritu socialistické krajiny. Vždyť to byl imperialistický výrobek! Tehdejší systém se snažil bránit proniknutí tohoto kusu oděvu do českých šatníků zuby nehty. První kousky k nám tak putovaly z okolních států jako Maďarsko, NDR nebo Polsko. Také v Tuzexu se neohřály.

Drahé džíny napořád

Rifle z Tuzexu totiž při ceně zhruba 100 až 150 bonů stály na tehdejší poměry skutečně hodně. Pro některé to byla investice poloviny měsíčního platu. A tak musela do hry vstoupit česká vynalézavost.

Téměř první úpravy, které se na džínách dělaly, bylo našití zipů na konec nohavic. Zipy zabránily tomu, aby se nohavice dole prošoupaly, protože v takovém případě se riflovina začala třepit. Zipy tak životnost džínů značně prodlužovaly.

Pokud se časem džíny prošoupaly v rozkroku, což se samozřejmě při neustálém nošení stávalo často, přišly na řadu domácí švadleny. Zevnitř džínů umístily záplatu a pořádně ji prošily. Rifle tak vydržely další dlouhá léta. A když už se po letech nakonec rozpadly nebo prošoupaly třeba na kolenou, domácí švadlenky z nich ještě vyrobily módní džínové šortky.

Džínové Československo

Tehdejší režim se bránil zuby nehty, ale v sedmdesátých letech rezignoval, a proto raději pověřil tehdejší státní podniky Kras Brno nebo OP Prostějov, aby realizovaly domácí denim kalhoty. Upřímně? Moc se to nepodařilo a dovozovým džínům nemohly prakticky konkurovat. Nejstarší české džíny jsou zn. Yukon z Krasu Brno, které jsou dnes umístěny v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Průmyslová československá výroba se ve velkém rozjela až v době proslulé Spartakiády v polovině osmdesátých let.

Tuzemský materiál byl tuhý, nepohodlný, a tak se dodnes dávají za dobře příhody, jak se džíny oblékaly hned po vyprání, aby se srovnaly na postavu, nebo že nebylo možné v nich ani chodit, jak byl materiál tvrdý. Ale stejně to stálo za to je mít i za cenu měsíční výplaty. Nosily se do roztrhání a pak sloužily i dále, třeba jako kraťasy nebo podomácku vyrobené kabelky. Tak moc patřila džínovina do života mladé generace. Alespoň názvy značek zněly světově – Yukon, Bell, Blue Flower. Na Slovensku se jeden čas podařilo získat i licenci na výrobu džín značky Lee Cooper! Závěrem citace z východoněmeckého časopisu Neues Leben/1976/  - „Oblečení pro den a pro volný čas juniorů si už nelze představit bez džínoviny!“ A trvá to dodnes. Nebo u vás v šatníku džíny své místo nemají? 

Zdroj: Autorský článek.

Nenechte si ujít
Reklama
Další články