Jen těžko si v dnešní konzumní době dokážeme představit, že bychom se hnali stovky kilometrů do obchoďáku. Dnes jsou samozřejmostí v každém větším městě. Ale ještě před třiceti udávaly trend OD Kotva a vůbec nejstarší novodobý obchodní dům – Bílá Labuť.
Bílá labuť první plnosortimentní obchodní dům
Na Poříčí v Praze na Novém otevírá za velké slávy v roce 1939 nejmodernější a největší obchodní dům ve střední a východní Evropě. Který je navíc od tohoto v nepřetržitém provozu. Není tak překvapením, že Bílá labuť těsně po roce 1989 přivítala 400 000 000 zákazníka! Vzhledem k jedinečnosti se jeho pověst šířila nejen po republice, a tak zastávka v Bílé labutě patřila prakticky mezi povinnosti návštěvníků Prahy.
[:google:]
Bylo by to stejné společenské fópá, jako minout v Londýně obchodní dům Harrods. Sbíral řády práce. Kolektivy zaměstnanců tam získávaly pravidelně ocenění Brigáda socialistické práce, jeho věhlas stoupal a přestával poptávce stačit. A tak to bylo prakticky až do poloviny osmdesátých let minulého století.
Kotva přebírá žezlo
Jen několik stovek metrů od Bílé labutě začala vznikat originální stavba podle návrhu českých architektů manželů Věry Machoninové a Vladimíra Machonina. Konkrétně mezi lety 1970 a 1975. Zajímavostí bylo, že stavba této výlohy socialistického úspěchu byla svěřena švédské stavební společností SIAB, což bylo tehdy velmi neobvyklé. Půdorys tvoří mnoho šestihranů, které se vzájemně propojují.
Celkem pět nadzemních pater bylo propojeno celkem deseti eskalátory a stejný počet podzemních, sloužících jako garáže a obchod s potravinami. Otevřený koncept se velice přibližoval obchodním domům v zahraničí. Byl výjimečný také tím, že byl prakticky soběstačný. Ve svých útrobách měl učebny, byty, ale také vlastní propagační centrum s tiskárnou a aranžérským centrem nebo stravováním pro zaměstnance.
Chodilo se sem nejčastěji pro vánoční dárky nebo barevné televize a sportovní náčiní, které bylo složité sehnat. Důvod byl poměrně prostý, OD Kotva byl vlajkovou lodí tehdejšího obchodu, a proto byl prioritně zásobován. Ale i zde byl počet výrobků dost omezený. Samoobsluha potravin měla večerní i víkendový prodej, což bylo něco neobvyklého. Byla zde k dispozici úpravna oděvů, zásilkový prodej, restaurace, bufet a podzemní parkoviště. Fronty byly i zde, ale přece jen – pokud někdo něco sháněl a nenašel to v tomto obchoďáku, v republice by to asi nesehnal nikde. I proto se tehdy razilo s nadsázkou heslo: Když to nemá Kotva, seženeš to sotva.
Prior otevírá Máj
Chvíli poté, co se otevřela Kotva, začal se stavět i OD Máj. Otevřela se tak epocha nových obchodních center, které následně doplnila ještě Družba a Dům bytové kultury (DBK), které bylo již dále od centra. Zajímavostí je, že také Máj postavila stejná švédská společnost, jako OD Kotva.
Výjimečný byl i velikostí, protože vyrostl až na sedm pater, což bylo výše než tehdejší „konkurence“. Jeho neotřelá stavební technologie a vzhled uzavřeného proskleného kvádru v centru historické Prahy vždy vzbuzovala emoce. Obchodní dům byl navíc jako jeden z prvních vybaven rozsáhlým systémem bezpečnostních kamer. Sortiment se skládal z produktů, které se tehdejšímu socialistickému zásobování podařilo sehnat. A tak, co se nesehnalo v Kotvě nebo v Bílé labuti, tak se zkusilo v Máji.
Máj se dostal i do filmu
Jistě si vzpomenete, na již dnes kultovní říkanku z filmu Vrať se do hrobu, kde partička mladých lidí skandovala: „ Neckermann a Quelle, ať jsou do ******, pravý Čechů ráj, obchodní dům Máj.“ Až tak si získal srdce svých zákazníků.
