Walkman ovšem nebyl původně vůbec určen k individuálnímu poslechu, a dokonce byl během vývoje považován spíše za takovou zajímavou vychytávku zejména pro novináře, prostě jako takový lepší diktafon.
Pak ovšem v Sony jednoho z šéfů vývoje napadlo, že funkce nahrávání není úplně „sexy“, naopak že by novému přístroji slušelo spíše připojení sluchátek a ještě menší rozměry. První modely měly přitom dokonce dvě zdířky na sluchátka, protože si tehdejší inženýři v Japonsku nedokázali představit, že by někdo poslouchal hudbu úplně sám.
Tyto porodní bolesti provázely Sony i v červenci 1979, kdy se první model walkmana označený jako TPS-L2 objevil na trhu. Za první prázdninový měsíc se tehdy prodalo jen asi tři tisíce přístrojů, což bylo považováno za obchodní zklamání. Teprve když v srpnu 1979 odstartovala Sony kampaň přímého marketingu na ulicích Tokia, tak se ukázalo, že mít kdekoliv (v metru, na ulici nebo na kole) hudbu u sebe a slyšet ji i pořádně nahlas ze sluchátek, je vlastně snem každého audiofila.
[:google:]
Na konci prázdnin před 44 lety se tak prodalo již 50 tisíc těchto přenosných kazetových přehrávačů a za pár měsíců letěla tato novinka na dračku po celém světě. Do tehdejšího socialistického světa se walkman dostal s pochopitelným několikaletým zpožděním, o to větší zájem tehdy u nás vyvolal. Málokdo si ho ovšem na začátku osmdesátých let mohl dovézt přímo z ciziny a nebyl většinou k sehnání ani v Tuzexu.
Kromě známých nápojů (jako Coca-Cola nebo Pepsi) a oblečení se totiž v tehdejším Tuzexu prodávala i elektronika. A nebyly to jen televize Grundig, ale právě nejnovější modely původního walkmana. Pořídit jste si mohli tento legendární malý přehrávač za cca 70 bonů.
Vzhledem k tomu, že na černém trhu, tedy od veksláků, se tehdy dal sehnat bon za pět nebo šest korun, tak walkman vyšel téměř na čtvrtinu tehdejšího průměrného platu. Přesto jakmile se objevil v Tuzexu, hned se po něm jen zaprášilo.
Dnes máme na trhu desítky nástupců této legendy, pořídit si můžete MP3 nebo MP4 přehrávače různých tvarů, velikostí i barev, a to i za pár stovek. Před pár lety se dokonce na trhu objevil retro kazetový přehrávač společnosti Ninm Lab, navíc s Bluetooth.
Pokud tedy ještě máte někde doma dole v šuplíku zahrabaných pár funkčních kazet, tak si ho můžete pořídit jako takový malý nostalgický návrat do dob, kdy byly fronty nejenom na „banány“.
Zdroj: Autorský článek
