Kdo si pamatuje, že měl skládaný toaletní papír doma, dobře ví, že použití bylo utrpení. Na druhou stranu povoskovaný toaleťák zase klouzal natolik, že absolutně neplnil svoji funkci a hodil se spíš na balení svačin dětem do školy.
Když dojde toaleťák
První výpadek toaletního papíru byl při první krizi socialistického režimu již v roce 1967. Odpovídá tomu i zlidověla říkanka od neznámého autora: „Chceš-li býti dobrým Čechem, vytírej si p…l mechem!“ Problém se podařilo zažehnat po památném roce 1968, kdy byla spuštěna nová výrobní linka, která na trh vrhla dostatek toaletního papíru, což odpovídalo i jeho kvalitě. Takže „ruličkový“ byl stále víceméně nedostatkový, tak si většina lidí musela vystačit se skládaným, který byl značně nepohodlný.
[:google:]
Další vážnější krize přišla těsně před Sametovou revolucí, když se v roce 1988 komunistický režim již doslova hroutil. Na nové výrobní kapacity již tehdy KSČ neměla finance a toaletní papír se stal tak nedostatkovým, a to ani jako „podpultovka“ pro známé a vyvolené.
Navíc v téže roce vyhořely slovenské papírny, které vyráběly klasický ruličkový toaletní papír a tehdejší režim tak dost tápal. Tenkrát se tak poprvé oficiálně začal toaletní papír importovat z kapitalistické ciziny, ale ani dovoz za valuty nepokryl velkou poptávku trhu.
Krádeže toaleťáku
Pokud je něčeho opravdový nedostatek, tak se člověk často nerozhlíží, jak a kde to získá, a proto lidem tenkrát nezbývalo nic jiného, než toaletní papír krást z restaurací, podnikových záchodků, toalet v nemocnicích nebo hotelů. Skládaný toaleťák totiž nikdo nechtěl, protože ten zdaleka neplnil svoji funkci. Bylo to nutné zlo.
Noviny jako alternativa
Všichni, kdo prožili osmdesátá léta v socialismu a toaleťákové krizi, si tak dobře pamatují, jak bylo nezbytné často nastříhat staré noviny, které chybějící toaletní papír poměrně často nahradily. Důležitost toaletního papíru se nemění, naštěstí se dost změnila jeho kvalita a dostupnost.
Skládaný "toaleťák"
"Jemný" toaleťák
