Jde o jediný malý československý užitný automobil, která se dočkal sériové produkce. Tedy minimálně, pokud jde o usazení řidiče v kabině nad předními koly, což se také označovalo jako trambus.
[:google:]
Vznik nebyl jednoduchý
Na to, jak nenáročné to bylo vozítko, o to náročnější byl jeho vznik. Snad nikoho nepřekvapí, že továrna na výrobu těchto vozů vychází ze znárodněného podniku po roce 1948. Velký hlad pro užitkovém automobilu byl také dán důrazem na průmyslovou výrobu, také to byl tak trochu politický úkol mít vlastní, v tuzemsku montovaný, užitkový vůz. A tak se začalo navrhovat a kreslit, objevilo se pár prototypů i předchůdci a snad nejblíže tomuto těžko zaměnitelnému vozu byla 1200 a 1201. Teprve až v létě 1968 se ve Vrchlabí spustila výroba, aby se model Škoda 1203 představil na podzimním Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně.
Žádný technický zázrak
Díky nepružnému vývoji a zdlouhavému vývoji byla dvanácettrojka už při vjezdu na trh zastaralá. Není překvapením, že se vyznačovala škodováckou koncepcí s pohonem zadních kol o obsahu 1200 cm3. Kdo s tím někdy jel, jako řidič nebo i jako pasažér, tak jistě potvrdí, že vozidlo nebyl žádný rychlík a jízda se rozhodně nedala označit za pohodlnou. Poruchovost byla také nadstandardní. Vzhledem k tomu, že to byl i snad nejrozšířenější sanitní vůz, tak to byl dost velký handicap. Ale na odstranění nedostatků či silnější motorizaci nebyly finance.
Jedna platforma, mnoho tváří
Vybavte si jakoukoliv nástavbu, jež lze umístit na podvozek dodávky, a pak musíte uznat, že vozidlo to bylo multifunkční. Díky technické jednoduchosti tak vznikaly verze oficiální, jako je sanitní vůz, poštovní dodávka (označený Spoje), pohřební vůz nebo vozy s korbou. Ale díky československé invenci se objevovaly i malosériové verze, jako například odtahové vozidlo nebo uklízecí nástavba. Díky „zlatým československým ručičkám“ jsme na silnicích mohli spatřit i dodávku na převoz motocyklů nebo třeba „obytňáky“.
Jeden typ, ale více výrobců
Nejednoho z nás mátly fotografie stejného vozu, ale pokaždé s jiným znakem. Nebyl to omyl nebo „domácí vylepšení“, ale koncept vozu putoval přes celé Československo. Když si projdeme životopis tohoto již legendárního automobilu, můžeme najít mezi výrobci firmy AZNP z Vrchlabí (výroba v letech 1968 až 1982), poté vůz mění výrobce i logo na masce vozu, protože producentem je TAZ Trnava (1981 až 1997) a volně navazovala také výroba u méně známé firmy - Roman Jirouš - OCELOT Žacléř (od 1994 do 2010), ale to již šlo o zakázkovou výrobu.
I když se nejednalo o nijak výjimečné vozidlo, tak v československé automobilové historii zanechalo nezapomenutelnou stopu. Mezi tuzemskými dodávkami zatím, bohužel, poslední.
Zdroj: Autorský článek.
Přebal dobového manuálu
1203 jako sanitní vůz
