Celkem autorská dvojice TV hitu Ну, погоди!/ Nu, pogodi! - výtvarník Svetozar Rusakov a režisér Vjačeslav Kotěnočkin natočila 16 epizod, a to v průběhu let 1969 – 1986. Po rozpadu Sovětského svazu vytvořil další čtyři díly režisérův syn Alexej Koťjonočkin. Celkem se dá ale vyhledat 22 epizod natočených až do roku 2006.
Hlavní hrdinové
Zatímco v USA měli nesmiřitelnou dvojici kocoura Toma a myšáka Jerryho (od roku 1940), tak v Sovětském svazu to byl vlk a zajíc. Podobnost čistě náhodná. Tedy tak to alespoň vyplývá z několika rozhovorům s autory, kteří inspiraci v této dvojici opakovaně popíraly.
Nešťastným hrdinou byl především věčný smolař vlk, kterému snad nikdy nevyšla žádná nástraha na zajíce. Vlk byl zároveň ztělesněním neřesti – cigárko laxně v koutku a ani láhev alkoholu mu nebyla cizí. Naopak zajíc ztvárňoval takového mazaného pionýra, který vždy na vlka vyzrál. Samozřejmě, že většina z nás, kdo seriál hltali, byl tím, komu jsme drželi palce, právě vlk. Jednoduše byl směšnějším a díky své neschopnosti vytvářel zápletky. Údajně byl inspirací pro vlka inspirací nezdvořák, který v pubertě autora předběhl ve frontě do kina. Pomsta se tak povedla.
[:google:]
Seriálová hudba
Nezapomenutelná je také úvodní melodie doprovázející titulky, který je úryvkem ze skladby Maďara Tamáse Deáka nazvané Vízisí (Vodní lyže). Což je také děj úvodního dílu. Alexej Koťjonočkin zpětně přiznal, že tvůrci vůbec neřešili autorská práva na hudbu. To asi nebyl v době sovětské éry žádná výjimka. Seriál i proto doprovází mnoho známých populárních skladeb. Protože seriál byl i pečlivě sledován sovětskou kulturní komisí, dostali zde prostor i sovětští umělci v čele s populární interpretkou Allou Pugačovovou, jež se proslavila hitem Milion šarlatových růží.
Hvězdy i mimo obrazovky
Vlk a zajíc z Nu, pogodi! jsou také hvězdami legendární digitální hry od ruské společnosti Elektronika. Zde hráč pomocí čtyř tlačítek ovládal vlka, jehož úkolem bylo chytání vajíček do košíku, které zlomyslně vypouštěl zajíc.
Stejně jako jsme nosili pyšně tričko se Sandokanem, tak i vlak a zajíc se dostal prostor na našich tričkách a dalších doplňcích. Takové to byli hvězdy.
V roce 1976 se postavičky vlka a zajíce objevily v reklamě na filmové kamery pro amatéry. Od té doby firmy sáhly po této dvojici ještě párkrát.
O čem se mluvilo
- Originální epizody nebyly vůbec pojmenovány, ale pouze očíslovány. V Československu i dalších státech, ale byly jednotlivé díly pojmenovány. Oficiálně byla práva na vysílání prodaná do 102 zemí, což seriál řadí mezi nejúspěšnější vývozní artikl SSSR resp. Ruska. Není divu, tohle se moskevskému Sojuzfilmu opravdu podařilo.
- Průměrná doba natáčení jednoho dílu byla údajně 7-8 měsíců.
- V díle, kde zajíc nese květinu vlkovi do nemocnice, byl tehdejší sovětskou kulturní komisí kritizován s podezřením na vyvolání dojmu homosexuality.
- Do nových dílů také zasáhla cenzura, tentokrát ne politická, ale společenská. Vlk se tak vzdal typické cigarety a také záliba alkoholu zmizela.
Ať už je pravda kolem seriálu jakákoliv, můžeme i s odstupem času říci, že se povedl a baví již několik generací. I já jej rád čas od času pouštím svým dětem. I když vlk je kuřák.
Úvodní titulek
Vlk opět pohořel
