Pojízdné prodejny potravin jsme mohli také potkávat na výletních a prázdninových destinacích, kam se sjížděli turisté ze všech koutů republiky. Pokud už v místě nějaká kamenná prodejna byla, tak nemusela stačit pokrýt potřeby „nájezdníků“, kteří oblast okupovali během letních prázdnin. A tak byla kapacita posilována právě pojízdnými prodejnami. Vzpomínky našich čtenářů jsou většinou pozitivní, jak potvrzuje např. Jana Š. „Přijížděl s hlasitým troubením, babči vzaly čisté zástěry a uháněly s dvoukolákama. Chodila jsem tam s babičkou pro čokoládu.“
[:google:]
Dnes pohodlí, dříve nutnost
Stejně jako v malých obchůdcích na vsích a malých obcích však nebyl nákup v takovém obchodě rozhodně snadný. Bylo si například potřeba dopředu objednat pečivo, mléko nebo vejce nebo pak odcházet s poloprázdnou taškou s paštikou, olejovkami nebo suchary. Rychlokazící se zboží se vozilo většinou v takovém množství, aby se vždy vše prodalo místním obyvatelům a nemuselo se vozit zpět. A tak nebyl prostor pro rezervy. Kdo neobjednal nebo byl na poslední zastávce pojízdné prodejny, tak měl často smůlu. Objednávky se obvykle psaly ručně při každém nákupu. Bylo dobré plánovat, protože frekvence závozu byla různá, někdy po týdnu, jinde klidně i za měsíc.
Družstevní zásobování
Zásobování bylo na družstevních bedrech. Především šlo o podniky Jednota a Včela. Zavážet do odlehlých vesnic začaly bezprostředně po válce. Systémem dost zamíchal rok 1948, kdy stát převzal řízení všech obchodů bez rozdílu, tedy i v případě pojízdných prodejen. A kde selhával systém, tak nastupovala propaganda. Známé jsou třeba slogany: „Zboží z Jednoty do každé samoty“ nebo „Jednota zásobuje venkov“.
Díky malé kapacitě vozidel byl sortiment značně omezený. Jednalo se tak především o základní sortiment jako pečivo, mléčné výrobky nebo potraviny delší spotřeby v konzervách. Ale také sušenky nebo nápoje. Ne všechny vozy byly vybaveny pro přepravu masných výrobků nebo ovoce a zeleniny. Někdy tak jezdily i specializované prodejny – masny nebo ovoce zelenina, ale to bylo spíše vzácností. Dost se také spoléhalo na to, že na vesnicích si mnozí svou potřebu pokryli vlastním pěstitelstvím nebo chovem. Ale v průběhu sedmdesátých až osmdesátých let minulého století už byl sortiment mnohem pestřejší a bylo možné nakoupit třeba i zmrzliny nebo zákusky.
Nejen potraviny na kolech
Na čtyřech kolech přijížděly na vesnici nejen prodejny potravin, ale také třeba pojízdné knihovny nebo čistírny peří. Duševní stravu v podobě knih lidé také vítali, i když nabídka byla velice omezená a často se jednalo o literaturu tehdejším režimem protěžovanou. Pojízdné knihovny lze potkat dodnes, a to i třeba v Praze. Ale zde tak nejde o substituci kamenných nebo on-line knihoven, ale spíše o osvětovou činnost. Také byly poměrně běžné pojízdné čistírny peří. Byly také vyhlíženy s netrpělivostí. Dnes už není zase tak běžné plnit polštáře a peřiny pravým peřím. A proto i nabídka služeb je stále vzácnější.
Pojízdné prodejny nevymizely. Jen nejde o státem centrálně plánovaný systém, ale o aktivitu soukromého sektoru. Stále objíždějí vesnice a vísky po České republice. Zaměřují se hlavně na specializované závozy, jako jsou třeba mražené výrobky, ryby, farmářské a bio potraviny, ale také nápoje nebo i oblečení.
Zdroj: Autorský článek.
Ukázka interiéru pojízdné prodejny Praga
Interiér pojízdné prodejny Praga
