Móda a styl

Mánie socialistické éry: Proč všichni sbírali céčka a k čemu vlastně měla původně sloužit?

AUTOR: Martin Březina

Osobnosti

Jak a kolik si vydělávali hudebníci za socialismu. Televize a rozhlas byly výhra

AUTOR: Věra Nováková

Osobnosti

Počátek osmdesátek byl příznivý pro tuzemské hudební hvězdy. Velkým idolem žen i dívek každého věku se stal Peter Nagy

AUTOR: Martin Březina

Film a seriál
Legendární komedie

Marečku, podejte mi pero! Filmová klasika, která se nepřejí.

Film z dob tuhého socialismu plný nadčasového humoru, který si utahoval i s tehdejšího režimu, je dodnes jednou z nejoblíbenějších filmových komedií, která plní sváteční televizní obrazovky. Scénáristé Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák ve spolupráci s režisérem Oldřichem Lipským přilákali do kin více jak dva miliony diváků.
 
FOTO: Česká televize

autor

Martin Březina

07. listopadu 2021

Reklama
Reklama

Rukopis scénáristů z pražského divadla Járy Cimrmana je patrný snad v každém obraze. Právě propracovaný scénář a role ušité na mírů byly důvody proto, že ústředním hercům role sedla a jejich filmové repliky zlidověly. Zasazení hlavního děje do továrny a školy asi zajistilo to, že se film vůbec natočil. Vzdělávání dělnické třídy se muselo tehdejším kulturním kádrovákům na papíře líbit. Přesto se nic neponechalo náhodě. Pokud se zaměříte na portrét ve třídě, kde probíhalo večerní vyučování, tak zde spatříte J. A. Komenského, místo tradičního portrétu prezidenta.

Role na míru

Když se zběžně podíváme na herecké obsazení filmu, tak není divu, že snad není slabé role - Jiří Sovák, Jiří Schmitzer, Taťjana Medvecká, Iva Janžurová, Josef Kemr, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, František Kovářík, Josef Abrhám, Jan Skopeček, Milena Dvorská, Marie Motlová, František Filipovský, Petr Nárožný nebo členové zmíněného divadla Jaroslav Weigel a Petr Brukner. Svou filmovou premiéru si zde užil teprve osmiletý Tomáš Holý. Ten zaujal režiséra Filipovského natolik, že jej následně obsadil i do muzikálové pohádky Ať žijí duchové.

Zde si opět zahrál s Jiřím Sovákem, který byl hlavní postavou filmu, a to v roli vedoucího pracovníka Kroupy. Který na tuto roli rád vzpomínal, o čemž svědčí odkazy na tento film v mnoha rozhovorech. Smysl pro detail byl Smoljakovi i Svěrákovi vlastní. Svědčí o tom záměr nominovat do role otce a syna herce skutečný pár, jež toto naplňoval i mimo filmové plátno. A tak Kroupu juniora, jež je studijní i morální oporou svého filmového otce, zahrál neméně dobře Jiří Schmitzer. O narušeném vztahu Sovák – Schmitzer se napsalo mnoho, a tak spolu moc neúčinkovali. Za zmínku snad stojí ještě Chalupáři, kde ale ztvárnili dědu a vnuka.

Hlášky, které baví

Cimrmanovské hlášky na filmovém plátnu si získali tisíce fanoušků, kteří do té doby neměli o dnes již kultovním pražském divadle ani tušení. Zkusme si připomenout ty nejpamátnější.

Zdeněk Srstka si vystačil s jedinou replikou, a to:  "Hliník se odstěhoval do Humpolce." Zdeněk Srstka toto pravidelně hlásil, když se třídní učitel dotazoval na jeho přítomnost. Hláška ve filmu zazněla celkem čtyřikrát.

Legendární Josef Kemr, jako student Plha: "Já když se holím, tak krvácím" anebo také "Já když kouřím, tak zvracím."

Psaníčko mladého Kroupy, které se zatoulalo k večerní studentce v podání Ivy Janžurové: "Sejdeme se na hřbitově", zase způsobilo dost nepříjemností Jiřímu Sovákovi.

A nakonec snad nejlegendárnější překlad "Hujere, jděte si po svých!“ do fiktivní rumunštiny: "Hujer, metelescu blescu!" 

Věřím, že si stejně jako já, tuto komedii nenecháte ujít, až ji opět některá z českých televizí bude vysílat.

Nenechte si ujít
Reklama
Další články