Na venek švihák, uvnitř tichý chlapík s nezaměnitelnými grimasami, které vydaly za tisíc slov. Herecká ekvilibristika titulárního hrdiny stále baví již několik generací, což potvrzuje ve svém komentáři fanoušek Retromania Viktor Siedtamnn: „Bylo také dokonalým ztvárněním postavy Pana Taua díky brilantnímu hereckému umění pana Otty Šimánka,“ Ano, právě Otto Šimánek dal své postavě dokonalou autentičnost a není divu, že Panem Tauem zůstal až do smrti v roce 1992.
[:google:]
Začalo to pilotem
Úspěchu seriálu ze sedmdesátých let minulého století předcházel němý pilotní díl, který byl pod taktovkou scénáristů Oty Hofmana a Jindřicha Poláka natočen v roce 1966. Krátkometrážní film byl vyroben v koprodukci s tehdejším Západním Německem podle stejnojmenné knihy Oty Hofmana. Mezinárodní šmrnc tomu dodal italský producent Carlo Ponti. V prvním oficiálním příběhu se Pan Tau spíše rozkoukával, ale pointa příběhu ze kterého vznikl úspěšný seriál zde byla patrná. Nemluvný hrdina, někdy i ve stylu komiků třicátých let dvacátého století, se dokázal zmenšovat do velikosti loutky, plnit dětská přání a vymýšlet rošťárny s chlapcem, který jej našel a ujal se ho.
Seriálový Pan Tau táhl k televizi
Nesmrtelným hrdinou několika generací se Pan Tau stal až díky seriálu, který se natáčel mezi lety 1971 - 1978. Jsou pod ním podepsáni stejní tvůrci, kteří rozehráli svůj pilotní příběh a život podivného mužíčka s dětskou duší. Příběh byl rozložen do 33 epozid, které hltaly u obrazovek celé rodiny. První díl se jmenoval trefně Pan Tau přichází a poslední díl byl neméně trefně pojmenován, "Od zítřka nečaruji".
Příběhy Pana Taua byly spjaty vždy s dětmi, se kterými si nejvíce rozuměl a děti rozuměly jemu. V první sérii byl „ve službách“ kluka Emila, poté jsme sledovali jeho příběhy s trochu rozmazlenou holčičkou Julií, jejíhož dědečka zahrál nezapomenutelný Jan Werich. Další rodina, která se jej ujala, byla rodina Urbanových, kde byl hlavou rodiny Vladimír Menšík a po boku mu sekundovala Jiřina Bohdalová. Oproti pilotnímu filmu v seriálu již kouzlil pomocí nezapomenutelného pohybu s buřinkou a určitě si mnozí z nás vybavíme i zvukový doprovod, který jeho trik doprovázel. Právě i díky německé koprodukci se podařilo do snímků zakomponovat nevídané efekty, jako třeba když Pan Tau seděl na křídle letícího letadla.
Pan Tau byl, je a bude
Tak jako většina filmů a seriálu z normalizačního období i Pan Tau neměl vždy na růžích ustláno. A tak některé díly, ve kterých vystupovali „nepohodlní“ umělci, jako Jan Werich nebo Pavel Landovský, se reprízy dočkaly až když se vytáhly z porevolučního archivu a naši diváci se s nimi mohli seznámit až po roce 1989. Někdy je diváky vyčítáno, že byly příběhy poplatné době, ale tomu se asi nedalo vždy vyhnout. Díky západní koprodukci a ekvilibristice tvůrců se zase podařilo dát do příběhu prvky, které dělají film i seriál nadčasový.
Závěrem tak jen můžeme souhlasit s komentářem Ondřeje Cesnaka z Opavy, který dodává: „V každém člověku má zůstat kus dítěte a předávat to další generaci.“ Tak jak to dodnes dokazuje na obrazovkách televize Otto Šimánek alias Pan Tau.
Zdroj: Česká Televize, ČSFD.
Pan Tau v oblacích
Pan Tau měnil i převleky
