Pokud bych si měl vybavit nějaký italský počin v dětské kinematografii po druhé světové válce, tak dráček Soptík je toho reprezentantem. V roce 1975 jej poprvé natočila bratrská dvojice Nino a Toni Pagotovi. Zelená, bílá a červená jsou nejen barvy italské vlajky, ale také barvy hlavního hrdiny.
[:google:]
Tak trochu jiný dráček
Děti malému zelenému dráčkovi fandili, protože se v něm často našli. Především v tom, že chtěl být hrdinou a byl krásně dětinsky naivní. Hlavní pointou seriálu bylo naplňování snu – stát se požárníkem, což u draka je dost nečekané. Zatímco co chtěl Soptík hlavně hasit požáry, tak jeho táta
Dejmal věří, že jej brzy klukovský sen opustí a bude správným drakem, který oheň nehasí, ale chrlí. Východisko starostlivý tatík vidí v doporučení jiných zaměstnání, kde by se synek podle něj lépe realizoval a zároveň se vzdal svého dětského snu – stát se požárníkem. Jednotlivé epizody tak provází malé i velké diváky úskalími některých profesí, a to se stejným výsledkem, neboť Soptík nepřestává snít o tom být skutečným požárníkem. Aby to nebylo málo, tak se také on snaží svého tátu přesvědčit, ať se vzdá klasických dračích zvyklostí jako chrlit oheň nebo kouzlit.
České obsazení
Dabing pro děti je u nás dlouhodobě uznávaný a i díky tomu se daří dabovaným snímkům i v našich kinech a na obrazovkách. A příběhy dráčka Soptíka nejsou výjimkou. Hlavní role se ujal oblíbený dětský herec Miroslav Vladyka a jeho otce, draka Dejmala, pak nezapomenutelný Jiří Sovák. Celkem bylo tohoto „animáku“ natočeno 28 dílů, které měly v průměru 25 minut, což je pro udržení dětské pozornosti tak akorát.
Soptíkem i mimo obrazovky
O tom, jak taková animovaná postavička může být inspirativní i mimo obrazovky vypovídá přenášení jména do běžného života. A tak se v Československu objevilo mnoho dětských zájmových oddílů a skupin, které si Soptíka daly do názvu i loga. Což potvrzuje v diskuzi i Soňa Jarošová Kozlovská: „Jako děti jsme ho milovali a na táboře jsme byli oddíl Soptíků s tímto pokřikem: Soptík nikdy nechce oheň, vždycky ho hned uhasí, proto se dal k požárnictví, bez bundy a bez gatí! Nedá se na něj zapomenout.“
Také to byla oblíbená přezdívka v pionýrských organizacích i u mladých dobrovolných hasičů.
Autorský článek.