Móda a styl

Mánie socialistické éry: Proč všichni sbírali céčka a k čemu vlastně měla původně sloužit?

AUTOR: Martin Březina

Osobnosti

Jak a kolik si vydělávali hudebníci za socialismu. Televize a rozhlas byly výhra

AUTOR: Věra Nováková

Koktejl

Legendární pražský automat Koruna si svými lahůdkami za dvě čtyřicet získal srdce studentů i vysokých úředníků

AUTOR: Jiří Nováček

Koktejl
Humor

Humoristické magazíny za socialismu byly vtipné, přestože vycházely pod státním dohledem

To, že humor léčí a dokáže vyvést nejednoho z trudomyslnosti, to je pravda odvěká. Zasmát se i během budování socialismu nebyl často problém, a to nejen díky vtipům, které kolovaly mezi lidmi, ale také magazínům, které dávaly prostor skvělým autorům a ilustrátorům.
 
FOTO: Se svolením M. Březiny

autor

Martin Březina

21. dubna 2022

Reklama
Reklama

Humoru se daří v každé době, ale když vycházel v tištěné podobě pod dohledem propagandistických ministerských úředníků, tak byl manévrovací prostor dosti omezený. A tak obsah obou níže zmíněných satirických časopisů odrážel politické prostředí a atmosféru. Komunistický režim rád používal humor jako účinnou zbraň v boji proti Západu. Pokud šlo o československé reálie, tak na to byli soudruzi citliví, ale zároveň si byli vědomi, že nějaký prostor potřebuje i tuzemská satira, proto se toleroval humor na úrovni řídících pracovníků státních podniků a organizací. Ale mířit výše snad šlo pouze v období pražského jara, kdy se na čas uvolnila atmosféra.

Dikobraz byl fenomén

Když se mi při návštěvě dědy dostal poprvé do ruky časopis Dikobraz, byl jsem u vytržení. Ano, jako kluk jsem spoustu humoru nechápal, ale fascinovaly mě už samotné ilustrace některých tvůrců, které mám v paměti doposud. Asi každý zná rčení – S úsměvem jde všechno líp. Právě to bylo v záhlaví tohoto satirického časopisu. Dikobraz vycházel již od roku 1945 a z trhu zmizel až po roce 1989.

Za těch čtyřicet čtyři let, které magazín Dikobraz vycházel, jím prošlo mnoho zajímavých osobností, od humoristů, publicistů až po kreslíře a komiksové animátory, jejichž tvorbu můžeme znát i z knih, plakátů a také uměleckých sfér. Pokud bych měl zmínit některé tvůrce, které se pro mě stali nezapomenutelnými, tak je to například Karel Nepraš, autorská dvojice Jiří Bartoš a Vladimír Pergler alias Bape, nezapomenutelný Karel Benetka, ilustrátor a malíř Adolf Born nebo Winter – Švandrlík alias Neprakta nebo zpěvák Jan Vyčítal. Ale určitě si mnozí vybaví desítky dalších, kteří dokázali i v době tuhého socialismu čtenáře pobavit.

Popularita a značka to byla natolik silná, že už v devadesátých letech se objevil na stáncích PNS znovu, jako Nový dikobraz. Ale již se mu nepodařilo navázat na původní úspěšný magazín a udržel se pouhých pět let. Prostě kouzlo „něčeho zakázaného“ bylo silné lákadlo a po uvolnění režimu již nebyl takový hlad po kresleném humoru.

Slovenský magazín Roháč

Prvním převážně slovensky psaným satirickým časopisem byl Roháč. První číslo vyšlo na Apríla v roce nástupu prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Vycházel jako týdeník a koncem padesátých let dosahoval i stotisícových nákladů. Zanikl podobně jako jeho slavnější konkurent Dikobraz po roce 1989, tedy přesněji v roce 1990. I když si tvůrci tohoto magazínu utahovali ze socialistické společnosti, přesto se pod talkem tehdejších kulturních dohlížitelů nevyhnuli také ideologické propagandě podle not KSČ. Obsahem týdeníku byly glosy, kreslené vtipy a seriály. Mezi nezapomenutelné výtvarníky a komiksové autory patřil třeba Viktor Kubal – autor projektu Dita, Božena Plocháňová, která kreslila příběhy dvojice Bill a Mary nebo Jozef Schek, který komiksovým seriálem Jožinko bavil celých 23 let.

Zdroj: Autoský článek.

Nenechte si ujít
Reklama
Další články