Móda a styl

Mánie socialistické éry: Proč všichni sbírali céčka a k čemu vlastně měla původně sloužit?

AUTOR: Martin Březina

Osobnosti

Jak a kolik si vydělávali hudebníci za socialismu. Televize a rozhlas byly výhra

AUTOR: Věra Nováková

Osobnosti

Počátek osmdesátek byl příznivý pro tuzemské hudební hvězdy. Velkým idolem žen i dívek každého věku se stal Peter Nagy

AUTOR: Martin Březina

Koktejl
Finance

Spoření pro děti v ČSSR: Začalo to kasičkou a končilo vkladní knížkou s výpovědí k plnoletosti

Dnes se s oblibou říká, že velké peníze se nenašetří, ale vydělávají. Za socialismu řádně pracující občan neměl moc příležitostí, jak větší peníze získat prací, a proto není divu, že jsme od dětských let byli vedeni hlavně ke spoření.
 
FOTO: Depositphotos

autor

Martin Březina

08. dubna 2022

První drobné mince jsme získali často od prarodičů. Stejně tak něco sladkého, jako by nám rodiče něco upírali. Ti nám často dávali drobnou odměnu třeba za domácí práce, jako vysávání koberce nebo vynášení odpadků. S věkem ty šťastnější děti dostávaly i pravidelné kapesné. Ale to nebylo pravidlem. Ale co s drobnými a bankovkami, když jsme nechtěli hned utrácet?

Začalo to kasičkou

Když se porozhlédnete po aukcích, burzách nebo inzerátech věnující se retro předmětům, tak kasiček se tam objeví mnoho. Bylo jich nepřeberné množství a často přicházeli s prvními mincemi, aby bylo do čeho spořit. Favoritem bylo tradiční prasátko, ale i další dětské kasičky byly inspirovány zvířátky, jako třeba psík u boudy nebo také přírodou, jakou pokladnička mochomůrka. Jako děti jsme preferovali ty „odemykací“, protože se dalo dostat k penězům v průběhu spoření. Naopak rodiče raději dávali dětem ty jednorázové, protože to děti ponoukalo pokladničku naplnit a koupit si něco hodnotnějšího. Kasičky se prodávaly především v hračkárnách.

[:google:]

Prémiového spoření mladých

Reklamy na spoření mládeže běžely v televizi prakticky v každém reklamním bloku. Byla to služba dostupná a pro stát výhodná. Však spořit na stáří a nezatěžovat pak socialistickou společnost bylo více než žádoucí. Při tzv. prémiovém spoření mladých vznikal vkladový vztah mezi účastníkem tohoto spoření, který peníze vkládal a státní spořitelnou, která vklad přijímala a vystavovala vkladní knížku na jméno účastníka prémiového spoření. Bylo určeno pro mladé ve věku od 14 let až do 27 let. Často se tak nejdříve rodiče zavázali vkládat měsíčně od 100 Kčs do 700 Kčs na jméno svého dítěte. Během spoření nebylo možné čerpat a muselo se vyčkat celých pět let na kterých se uzavíralo. Motivací byl konečný bonus, který se rovnal pětinásobku ukládané měsíční částky. Což bylo tehdy zajímavých 500 Kčs až po 3 500 Kč. Rodiče tyto vkladní knížky často dětem zakládaly s nastavenou výpovědí v době dosažení plnoletosti. To bylo radosti v osmnácti letech, když jsme si šli vypovědět knížku, dostali několik tisícovek a měli život před sebou. Dokonce se jeden čas vydávaly i tematické vkladní knížky pro pionýry, což bylo spíše symbolické gesto podporující uvědomělou socialistickou mládež.

A co jsme se v mládí naučili v tom jsme pokračovali i po překročení do dospělosti. To již byla nabídka produktů podporující spoření o něco pestřejší, a tak si zaslouží vlastní článek.

Zdroj: Autorský článek, ČSS  - Pravidla prémiové spoření mládeže 1986–1987.

Nenechte si ujít