Rybička se používala prakticky na vše. Ten kdo vyrazil na houby do lesa, měl v košíku rybičku. Rybička se brala také na ryby. Když trempové opékali buřty, tak se nařezávaly rybičkou, stejně tak opékácí klacíky. Po kapsách ji měli kluci během svých venkovních dobrodružství, stejně jako jejich tátové.
O úspěchu tohoto nožíku vypovídá i ocenění z Pražské výstavy nožů 2005, a to čestné uznání „Nejznámější nůž Československa“ a přívlastek „Nůž, který prochází staletími.“
[:google:]
Rybička vyplula k úspěchu
Auto úspěšného designu je neznámý. První výroba laciného nožíku nevalné kvality začala již v období první světové války. Píšeme nevalné kvality, protože otevírací nožík byl původně vyráběn z plechu a často se rozpadal i rezavěl. Kvalitnějšího zpracování se zinku se dočkal až po konci druhé světové války v letech 1948 až 1955.
Originalita pro každého
Nožík byl originální svým tvarem, ale také tím, že se vyráběl hned na dvou místech, a to v české firmě Mikov a slovenské společnosti Sandrik. Více než stoletá výroba v České republice stále trvá. Nožík prakticky na trhu neměl konkurenci, byl i díky ceně lidový a rozšířený. Říká se, že to je snad jediný výrobek, kterého bylo na socialistickém trhu vždycky dost! Tomu odpovídá i fakt, že tuzemský trh nožíků byl dlouho pouze o rybičkách a další se na trh dostávali velice těžce.
Netradiční nožík se zvířecím motivem úspěšně proplouvá trhem dodnes, a to přesto, že se retrodesign za více než 60 let prakticky nezměnil.
Rybička to umí i s ovocem
