Móda a styl

Mánie socialistické éry: Proč všichni sbírali céčka a k čemu vlastně měla původně sloužit?

AUTOR: Martin Březina

Osobnosti

Jak a kolik si vydělávali hudebníci za socialismu. Televize a rozhlas byly výhra

AUTOR: Věra Nováková

Osobnosti

Počátek osmdesátek byl příznivý pro tuzemské hudební hvězdy. Velkým idolem žen i dívek každého věku se stal Peter Nagy

AUTOR: Martin Březina

Koktejl
Kolektivní dovolená

Dovolená s ROH

Kdo by nemiloval filmy s Gustavem Andělem nebo s Homolkovými. Filmy, které nám dodnes ukazují „kouzlo“ kolektivní dovolené pod hlavičkou ROH.
 
FOTO: dobová pohlednice

autor

Martin Březina

31. října 2021

Členství v ROH bylo nepovinně povinné. Samotná zkratka ROH znamená Revoluční Odborové Hnutí. Byla to monopolní zaměstnanecká organizace zřízená ve většině významnějších státních podniků. Členství bylo na oko nepovinné, ale opak byl pravdou. Rok vzniku je 1946 a symbolicky toto odborové hnutí skončilo rok po Sametové revoluci. Činnost ROH se zaměřovala na vybírání členských příspěvků, organizování společenských akcí a rekreačních pobytů nebo provozování rekreačních objektů pro zaměstnance. Jistě si mnozí z nás vzpomeneme na rozdávání karafiátů ženám při MDŽ nebo čokoládových kolekcí na Vánoce. I to bylo v režii ROH.

[:google:]

Není rekreace jako rekreace

Bylo třeba rozlišovat mezi závodní rekreací ROH a výběrovou rekreací. Zatímco výběrová rekreace a byla vnímána jako organizovaný vzorový typ dovolené, tak u závodních rekreací byla programová složka minimální.

Bylo třeba rozlišovat mezi závodní rekreací ROH a výběrovou rekreací.

Kolektivismus patřil k hlavním ideovým pilířům komunistického režimu. A trávení volného času bylo pověstnou Achillovou patou. Volný čas občanů měl být usměrňován zejména škálou doporučovaných preferovaných aktivit.

Role kulturních a sportovních referentů

Řízení trávení volného času bylo pro komunistický režim velkou výzvou. Volný čas občanů měl být usměrňován zejména škálou doporučovaných preferovaných aktivit. Tento úkol byl svěřen při sportovních pobytech sportovním referentům a v případě „běžných“ dovolených pak kulturních referentů, kteří tvořili často celodenní program nebo minimálně program večerní. Pamětníci to často přirovnávají k táborovým vedoucím a praktikantům z pionýrských táborů. Což o to, mnozí z nich tak začínali, ale dospělí je něco jiného než řídit děti. Ale i pro ně byli někdy „důvěrníky“ a lidé se jim během dovolené svěřovali. Není tak divu, že se často po nich také chtělo podávání hlášení o prohřešcích nebo informacích, které mohli zaměstnance kompromitovat. Šlo mnohdy o intimní a pikantní informace soukromého rázu, které ničily pracovní postupy, ale také partnerské vztahy.

Filmy jako žádoucí propaganda

Neformální konec kulturních referentů je přisuzován rostoucímu významu televizní zábavy a dostupnosti televizorů. Zatímco bez televize bralo mnoho lidí organizovanou nebo společenskou zábavu, jako vytržení ze stereotypu nebo odpočinek od práce, tak s nástupem televizních estrád se postupně lidi dařilo „přikovat“ k televizi. Zmíněné filmy s revizorem Gustavem Andělem nebo veselou rodinkou Homolkových byly pro minulý režim hlavně propagandou. Proč? Šlo o ukázku škály možností dovolené s ROH, představením rekreačních objektů a ukázkou vděčnosti a spokojenosti zaměstnanců za to, že tak mohou společně trávit i mimopracovní čas.

Nenechte si ujít