Móda a styl

Mánie socialistické éry: Proč všichni sbírali céčka a k čemu vlastně měla původně sloužit?

AUTOR: Martin Březina

Osobnosti

Jak a kolik si vydělávali hudebníci za socialismu. Televize a rozhlas byly výhra

AUTOR: Věra Nováková

Osobnosti

Počátek osmdesátek byl příznivý pro tuzemské hudební hvězdy. Velkým idolem žen i dívek každého věku se stal Peter Nagy

AUTOR: Martin Březina

Koktejl
Svépomoc

Zlaté české ručičky aneb pomoz si sám

Jak říká oblíbené české rčení, vše zlé, je k něčemu dobré. Na období reálného socialismu se vzpomíná, mírně řečeno, s rozpaky, ale pokud jsme si z toho něco odnesli, tak je to jistě schopnost improvizovat.
 
FOTO: Shutterstock

autor

redakce

12. srpna 2020

Reklama
Reklama

Jako nouze naučila Dalibora housti, tak Čechoslováky naučil nedostatek improvizovat. Svízelná situace donutí člověka dělat něco, co by nedělal nebo nesvedl. A v případě centrálně plánované ekonomiky, jež nedokázala pokrýt potřeby svých lidí, se nabízela ideální příležitost.

Bydlelo se díky svépomoci

Možná jste byli členy, ale minimálně znáte z vyprávění o tzv. svépomocných stavebních družstvech. Zde si každý, kdo dostal možnost, tak se podílel na výstavbě třeba svého bytu. Lidé z paneláků nebo „bytovek“ se pak často společně pouštěli do výstavby garáží, kde to bylo ale spíše i o štěstí nebo přístavek na popelnice, dětské hřiště a další společná prostranství. Také chaty a chalupy se stavěly s partou kamarádů, ideálně když byl mezi nimi i nějaký stavař anebo se podařilo sehnat alespoň dozor v osobě pana Lorence, jak tomu bylo ve filmu Na samotě u lesa.

Sám sobě servismanem

Protože prakticky neexistoval volný trh se službami, tak i služby motoristům koncentrovaly do stítních podniků – Svazarm. Již v padesátých letech se koketovalo s myšlenkou provozování svépomocných opraven aut právě pod hlavičkou Svazarmu. Pokud se vám podařilo v Mototechně nebo ve Svazarmu sehnat alespoň náhradní díly a nechtělo se vám často i měsíce čekat na opravu svého vozu, tak se využívalo dostupných soukromých garáží, dvorků nebo i zázemí autodílen Svazarmu, pokud jste tedy byli členy.

Museli jste si vystačit s návody k vozu, radou od kamaráda nebo za nějaké „všimné“ i od automechanika. Měli-li jste štěstí, tak jste ve svém okolí a přes známé sehnali nějakého šikulu, od kterého jste mohli věci odkoukat nebo mu asistovat. Dnes již asi nemyslitelné. Ale Trabanty, Škodovky nebo Zastavy nebyly zase tak technicky složité, a proto se to „dalo“. V případě motokol, motocyklů nebo jízdních kol to nebylo jiné.

Venkov městům

Každý využíval takové možnosti a kontakty, které měl a pokud se mohl využít nějaký „nadbytek“ nebo kontakt, tak se vesele směňovalo. To co měla města, neměla vesnice a naopak. A tak v rámci svépomoci se na vesnicích, ale i u chat a chalup často pěstovala zelenina a ovoce nebo chovala domácí zvířata, a to nejen po pokrytí potřeby své nebo rodiny. Jistě si vzpomenete na dnes již úsměvné historky nebo obrázky, kdy paní v šátku cestovala do města s Husou v košíku nebo platem vajec a nazpět si odvážela třeba nosič na jízdní kolo.

Rčení „zlaté české ručičky“ je již ale spíše archaismem, stejně jako rčení: „Co Čech, to muzikant.“ Nebo si myslíte, že je to stále aktuální?

Nenechte si ujít
Reklama
Další články