Jako nouze naučila Dalibora housti, tak Čechoslováky naučil nedostatek improvizovat. Svízelná situace donutí člověka dělat něco, co by nedělal nebo nesvedl. A v případě centrálně plánované ekonomiky, jež nedokázala pokrýt potřeby svých lidí, se nabízela ideální příležitost.
Bydlelo se díky svépomoci
Možná jste byli členy, ale minimálně znáte z vyprávění o tzv. svépomocných stavebních družstvech. Zde si každý, kdo dostal možnost, tak se podílel na výstavbě třeba svého bytu. Lidé z paneláků nebo „bytovek“ se pak často společně pouštěli do výstavby garáží, kde to bylo ale spíše i o štěstí nebo přístavek na popelnice, dětské hřiště a další společná prostranství. Také chaty a chalupy se stavěly s partou kamarádů, ideálně když byl mezi nimi i nějaký stavař anebo se podařilo sehnat alespoň dozor v osobě pana Lorence, jak tomu bylo ve filmu Na samotě u lesa.
[:google:]
Sám sobě servismanem
Protože prakticky neexistoval volný trh se službami, tak i služby motoristům koncentrovaly do stítních podniků – Svazarm. Již v padesátých letech se koketovalo s myšlenkou provozování svépomocných opraven aut právě pod hlavičkou Svazarmu. Pokud se vám podařilo v Mototechně nebo ve Svazarmu sehnat alespoň náhradní díly a nechtělo se vám často i měsíce čekat na opravu svého vozu, tak se využívalo dostupných soukromých garáží, dvorků nebo i zázemí autodílen Svazarmu, pokud jste tedy byli členy.
Museli jste si vystačit s návody k vozu, radou od kamaráda nebo za nějaké „všimné“ i od automechanika. Měli-li jste štěstí, tak jste ve svém okolí a přes známé sehnali nějakého šikulu, od kterého jste mohli věci odkoukat nebo mu asistovat. Dnes již asi nemyslitelné. Ale Trabanty, Škodovky nebo Zastavy nebyly zase tak technicky složité, a proto se to „dalo“. V případě motokol, motocyklů nebo jízdních kol to nebylo jiné.
Venkov městům
Každý využíval takové možnosti a kontakty, které měl a pokud se mohl využít nějaký „nadbytek“ nebo kontakt, tak se vesele směňovalo. To co měla města, neměla vesnice a naopak. A tak v rámci svépomoci se na vesnicích, ale i u chat a chalup často pěstovala zelenina a ovoce nebo chovala domácí zvířata, a to nejen po pokrytí potřeby své nebo rodiny. Jistě si vzpomenete na dnes již úsměvné historky nebo obrázky, kdy paní v šátku cestovala do města s Husou v košíku nebo platem vajec a nazpět si odvážela třeba nosič na jízdní kolo.
Rčení „zlaté české ručičky“ je již ale spíše archaismem, stejně jako rčení: „Co Čech, to muzikant.“ Nebo si myslíte, že je to stále aktuální?
pan Lorenc z filmu na Samatě u lesa
z filmu Půl domu bez ženicha
