Centrálně plánovaná ekonomika, jako výhoda socialistického bloku, stavěla svůj ekonomický systém na nepodloženém přesvědčení, že prognostici a státní plánovací orgány dokážou předpovědět potřebu a spotřebu obyvatel, ale třeba také jaké budou náklady. Snad nejvíce se zažila „pětiletka“, tj. plánování na pět let s tím, že na toto období se podnikům stanovily závazné plány – co a kolik se bude vyrábět. Nebyl zde prostor se věnovat ničemu jinému, protože ředitelé podniků potřebovali plány splnit a ještě překročit.
[:google:]
Kromě toho bylo třeba podchytit obyvatelstvo a maximálně vytížit občany natolik, aby neměli prostor a čas na protirežimní aktivity. Nemít zaměstnání byl vážný prohřešek, který byl od roku 1957 považován za příživnictví. Šlo o regulérní trestný čin. Odůvodnění bylo jednoduché, neprokazatelný zdroj příjmů byl automaticky brán za podvod.
Zaměstnání jako hra
Někdo si ještě vybaví veksláky, ti mladší z nás si vybaví nějaký československý film z „osmdesátek“, kde se veksláci hemží. Právě ti jsem typickým případem, kdy zaměstnání bylo fingováno pouhým razítkem, což často příslušníkům Veřejné Bezpečnosti stačilo a nechali je celé dny postávat před Tuzexem. „Papíry“ měli v pořádku a často se našlo pár Bonů i pro hlídkující příslušníky.
Kromě nich byla ohrožena i disidentská a intelektuální část obyvatelstva, která se neoficiálně živila jako spisovatelé, malíři nebo hudebníci. Oficiálně ale měli v občankách dělnické profese, protože k významnějším rolím neměli šanci se dostat. Jistě si vybavíte třeba spisovatele Václava Havla, jako zaměstnance pivovarů nebo kotelníka. Lidé tak často předstírali, že pracují a stát zase předstíral, že plní pětiletku. Takže na oko byly všichni spokojeni.
Zaměstnaní jako politický nástroj
Sehnat „dobrý flek“ rozhodně nebylo jen o schopnostech zaměstnanců, ale svou roli hrál i kádrový profil a angažovanost. Pokud jednotlivec přemýšlel o nějaké kariéře, tak rozhodně musel být členem vládnoucí KSČ. Společně s rodinou a bydlením to byl také nástroj k zajišťování manipulace s člověkem. Pokud se v zaměstnání nebo i ve volném čase dopustil něčeho, co se neslučovalo s názory vedení státních společností nebo dozorového důvěrníka, tak byl často přeřazen na nižší pozici. Výpověď často znamenala takový škraloup, který umožnil jen tu podřadnější práci. Když nebyla záminka, mohl si člověk udržet pracovní místo roky i celý život. Neřešila se ziskovost firmy, ale plnění plánů. Takže byla skoro všude přezaměstnanost.
Přezaměstnanost přinášela problémy
Zajímavostí je, že tehdejší režim úmyslně překroutil právo na práci v rámci Listiny lidských práv a svobod. V ČSSR šlo o zákonnou povinnost mít pracovní místo! Ale stokrát opakovaná lež se stává pravdou, a tak to nikdo moc neřešil. Pevná pracovní místa - kde vás vždy najdeme – přinášela také velké problémy o kterých se moc nehovořilo. Umělá přezaměstnanost způsobovala neefektivnost a nerentabilnost aktivit firem, které se drželi nad vodou tak tak. Kdoví, jak dlouho by to tehdejší československá ekonomika ještě dlouho ustála, nebýt Sametové revoluce.
Znáte někoho stíhaného za příživnictví, nebo kdo pracoval jinde, než prozrazovalo razítko v občance?
Težký průmysl byla jistota zaměstnání.
Práce za kasou jen pro spolehlivé.
