Kolektivizace zemědělství a lobby
Počátky bramborových brigád kopírují politické eskapády Československa. Začalo to kolektivizací zemědělství za prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Státní statky a zemědělská družstva těžko zvládala sklizeň, spíše nezvládala a úroda by přicházel vniveč, což by bylo pro mladý komunistický režim špatný začátek. A tak se přišlo s osvobozující myšlenkou zapojit studenty. Ale ne všem se to zamlouvalo. Samozřejmě se ozvali učitelé i ředitelé středních škol a gymnázií, protože to významně ovlivňovalo studijní plány. Ale priority socialistické ekonomiky byly jinde než ve výchově vzdělané veřejnosti.
[:google:]
Bylo třeba plnit plány na polích. Jiskřička naděje svitla až v období tzv. pražského jara v roce 1968, kdy byly požadavky školství vyslyšeny a od náboru studentů gymnázií a středních škol bylo upuštěno. Ale doba to byla velice dynamická, a tak díky známým událostem se studenti na pole vrátili již rok následující. A to díky velkému nátlaku krajských funkcionářů, u kterých lobovali zástupci JZD po celém Československu. Úspěšně. Studenti na polích vydrželi až do revolučního roku 1989.
Levná pracovní síla
Studenti byli na pole prakticky nahnáni za ubytování a stravu na tři-čtyři týdny. Za 8-10 hodinovou šichtu jim byla zajištěna téměř vojenská strava. Také ubytování bylo často v prostorách JZD, kde byly umístěna dřevěná lehátka nebo kasárenské palandy. Samozřejmě oddělené místnosti pro kluky a dívky. Toalety a sprcha byly společné a počet byl také značně nevyhovující. Dobrá příprava na vojenskou službu. Ale některá družstva měla své ubytovny, které nabízely komfortu více. To hovoříme o sedmdesátkách a osmdesátkách.
Dříve se často spalo v dřevěných budkách, kde se spalo na stlučených pryčnách se slamníkem a na toaletu se chodilo do pole nebo lesa. Až v průběhu osmdesátých let se nucené práce, jak někteří pamětníci bramborové brigády nazývali, změnily na brigádu, jak ji můžeme znát dnes. Poprvé brigádníci „vydělávali“, a to zhruba 100,- Kčs za týden. I tak šlo o nejlevnější možnou pracovní sílu. Tedy kromě vězňů.
Ani brambor nazmar!
Dostatečně úderné heslo, to byl základ. Bylo třeba něčím motivačním osadit nástěnky, bez kterých si snad nelze socialistickou agitaci představit. Zároveň to byl hnací motor brigádníků. Kromě toho byla zdůrazňována kolektivizace a každý pracoval pod stresem s tím, že pokud by nepracoval na 120%, tak tím poškodí celou třídu nebo kolektiv. Disciplína byla základ. Na plnění přísného plánu a pracovní kázně dohlížel i zástupce JZD. Na druhou stranu, dost účastníků bramborových brigád vzpomíná právě na kolektiv a co všichni společně prožívali. Na to se nezapomíná.
[:google:]
Dobová média jako propagační nástroj
"Náš občan musí plně pochopit, v čem je poslání školy. Škola má také za povinnost aktivně se podílet na plnění hospodářských úkolů a pomáhat zemědělcům při sklizni úrody," zahájil nový školní rok 1983 v dobovém rozhlasovém projevu tehdejší ministr školství Milan Vondruška. To samo o sobě hovoří o pokřivené představě smyslu vzdělávání tehdejšího režimu. Začátkem školního roku se média, v čele s Rudým právem, předháněla s reportážemi z bramborových brigád. Střídaly se citace zástupců JZD, politiků, ředitelů škol i „nadšených“ brigádníků. Tak, jak se doposud používá označení „okurková sezóna“ pro letní informačně hladovější období, tak pro toto období se používal termín „bramborová sezóna“. Téma bylo jasné a frekvencí poráželo další témata. Závazky byly velké a bylo potřeba podpořit nadšení do práce.
Účastnili jste se bramborových brigád? A jak na ně vzpomínáte vy?
Brigádník překládá na valník
Sbíralo se pod dozorem
