Kvalita nabízeného jídla byla na takové úrovni, že se mohla klidně měřit s tehdejšími lepšími restauracemi. Čím se ale rozhodně lišila, tak to byla cenová politika, která byla příznivá pro většinu obyvatel nejen Prahy, ale i mimopražských návštěvníků, kteří se zde také rádi zastavili.
Trocha historie
Samotný Palác Koruna v dolní části Václavského náměstí má kořeny již v letech 1911-1912, kdy byl vystavěn ve slohu secese a navíc jde o jeden z prvních domů s železobetonovou konstrukcí. Samotný Automat Koruna byl otevřen později, a to v meziválečném období, asi roku 1931 na základě přeneseného konceptu z Německa.
[:google:]
Proč automat?
Pokud vám po vyslovení termínu „automat“ vyvstane na mysl nějaký přístroj, ze kterého vypadne nějaké zboží, tak jste na správné cestě. Přesně tak byl tento koncept postaven – na automatizaci a přístrojích. Zákazníci si tak po vhození mince mohli například natočit limonádu z mosazného kohoutku nebo z automatického výdejního okénka ochutnat obložený chlebíček. I z dnešního hlediska jde o něco jedinečného a do té doby nevídaného. Sice automaty byly gró, které zároveň daly podniku jméno, ale byly zde na stovkách metrů čtvrtečních také prodejny rychlého občerstvení nebo mléčných barů.
Znárodnění změnilo koncept
Asi není překvapením, že znárodňování a kolektivizace se dotkla i tohoto podniku. A jak to tak bývalo, co oplývalo leskem doby minulých, muselo pryč a bylo nahrazováno strohým vybavením, které odpovídalo době. Byl zde kladen důraz zejména na jednoduchost a funkčnost. Automat Koruna se tak prakticky stává klasickým bufetem čtvrté cenové kategorie. Ale vyhlášené chlebíčky, zákusky nebo teplé obědové lidovky lákaly. Na propad návštěvnosti si podnik stěžovat nemusel.
Jedlo se a pilo
Z historie údajů Paláce Koruna vyplývá, že třeba v osmdesátých letech minulého století se tu denně zastavilo až 10 000 lidí, kteří zkonzumovali kolem 5000 chlebíčků různých druhů, zákusků asi 4000 kusů nebo 7000 jiných pekárenských výrobků. V nabídce bylo zhruba 20 druhů hlavních jídel, široká nabídka uzenin a grilovaných kuřat. Také v Československu oblíbených klasických salátů, či různé druhy lahůdkových, se prodávalo kolem 400 kg denně. Povídá se, že sem s oblibou zavítal i prezident Antonín Zápotocký s doprovodem, který si oblíbil párky v pravých střívkách.
Konec nakonec
I když se z místa stal vlastně lepší bufet, tak díky uvedené nabídce a otevírací době, (od sedmé hodiny ranní až do desáté večerní), byl místem, kde se ráda zastavila většina Pražanů i hostů, kteří zatoužili po rychlém občerstvení. Šlo se na jistotu. Konec tohoto legendárního místa se připisuje nástupu západních fastfoodů. Nicméně pravda bude asi někde trochu jinde. Šlo o zastaralé prostředí i zázemí, které se neslučovalo s očekávanými hygienickými standardy. Když se pak v roce 1996 znovu Palác Koruna pro rekonstrukci otevíral, tak už bez automatu Koruna.
Zdroj: Autorský článek.
Jídelní a nápojové automaty v osmdesátých letech minulého století.
"Ležící čísník" s nabídkou neodmyslitelně patřilo k Automatu Koruna.
