Móda a styl

Mánie socialistické éry: Proč všichni sbírali céčka a k čemu vlastně měla původně sloužit?

AUTOR: Martin Březina

Osobnosti

Jak a kolik si vydělávali hudebníci za socialismu. Televize a rozhlas byly výhra

AUTOR: Věra Nováková

Koktejl

Legendární pražský automat Koruna si svými lahůdkami za dvě čtyřicet získal srdce studentů i vysokých úředníků

AUTOR: Jiří Nováček

Móda a styl
Volný čas

Matějská pouť přiváží jaro již po generace. Na Juldu Fuldu mířil za socialismu snad každý

„Na Matějské pouti, já to dobře znám, vyšplháme, máš-li zájem, vzhůru na tobogán. V strašidelném zámku, můžem se pak bát. Pak mi koupíš srdce z lásky, jen co dostanu hlad,“ zpívala kdysi Iveta Bartošová. Krásně tak shrnula o čem legendární „Matějská“ je.
 
FOTO: Pixabay

autor

Martin Březina

12. dubna 2022

Reklama
Reklama

Není divu, že tento song legendární pouti vyhrával o sto šest. Stejně tak se chytly třeba hity Michala Davida nebo další hvězdy osmdesátek Pavla Horňáka. Je až s podivem, že lákají návštěvníky na atrakce doposud. Ale pouťová muzika je pouze bonbónkem celé této jarní atrakce, která již po generace otevírá své brány v pražských Holešovicích.

Stručně z historie

I když se konání Matějské pouti datuje údajně již k roku 1595, tak my navážeme na modernější historii, která se váže ke stávajícímu místu konání, a to u pražské Stromovky. Asi neprozradíme nic nového, když připomeneme, že se koná u příležitosti oslav svítku sv. Matěje 24. února. Jak titulek již napovídá, otevírá nejen tuzemskou pouťovou sezónu, ale jde i o oficiálně první každoroční pouť v Evropě. Píšeme v přítomném čase, protože na Matějskou, jak název zlidověl, se můžeme zastavit doposud, i když popularita a návštěvnost nedosahuje takových čísel jako s době hlubokého socialismu.

Atrakce a zase atrakce

Vždy byla, je a asi ještě nějaký čas bude tato pouť koncentrovat veliký počet různorodých atrakcí od tuzemských i zahraničních kolotočářů. Často byla právě tato první jarní a v tuzemsku nejvelkolepější pouť příležitostí k prezentaci nových nebo inovovaných atrakcí, zachycují hity a technologické trendy. Ale bez tradičních atrakcí je těžké si ji představit i dnes. Vlajkovou lodí je jistě horská dráha, na kterou se pouštěli ti nejodvážnější. U vchodu nejčastěji parkuje kolotoč „Labutě“. Řetízkáč je klasika, která se nepřejí. První automobil, který snad řídila většina kluků i dívek, byla na autodromu. Minout střelnici a nepokusit štěstí vystřelit papírovou růži nebo plyšáka, by byl hřích. Strašidelný hrad se musel alespoň jednou navštívit, i když to pro děti znamenalo nějakou tu slzičku. Určitě jsme nějakou vaši oblíbenou atrakci opomněli, ale byly a jsou jich na Matějské stovky, takže si každý přijde na své.

Na rande nebo s rodinou

„Od Vánoc jsem si šetřil, abych mohl svou slečnu vzít právě na Matějskou. Nebylo snad zábavnější alternativy, kam se dalo zajít na rande,“ říká padesátník Petr. Atrakce byly jedna věc, ale u toho nezůstalo. Každá holka si chtěla odnést papírovou růži, kterou ji vystřelil chlapec. Nebo se kamarádkám pochlubit perníkovým srdcem „Z lásky“. K romantickému rande na Matějské pouti patřilo i společné mlsání cukrové vaty. „Na Matějskou jsem brával ještě nedávno své děti, ale u nich už to nevyvolávalo tolik emocí, jako za nás. Občas jsem se přistihl, že jsem sem zašel spíše kvůli sobě, abych si nostalgicky zavzpomínal,“ dodává čilý padesátník.

Pouťové cetky

Zatímco tátové se těšili na pivo a grilovanou klobásu, mámy ocenily perníkové srdce a malinovku, děti si u stánku s jídlem nevystačily. Od toho tu byly a stále jsou stánky plné cetek a zbytečností o které, přiznejme si, jsme žadonili a většinou úspšně. Třeba takové barevné balónky plněné heliem, dívky ocenily laciné prstýnky, kluci polystyrenové meče a všichni pak třeba Dětské štěstíčko. U stánku se sladkostmi se pak nabraly pendreky, žužu, pivíčko nebo kus tureckého medu. Děti byly ve svém živlu a rodiče měli zase na čas klid.

Nostalgie, která by chyběla

Na stránky Retromania jsme Matějskou přenesli především jako připomínku na její největší slávu za socialismu, kdy do Parku kultury a oddechu Julia Fučíka aneb na „Juldu Fuldu“ mířil snad každý, protože nebylo zase tolik podobných příležitostí, kdy něco tak velkolepého v jednom dni zažít. Dnes již pořadatelé na zacházející slávu asi jen nostalgicky vzpomínají. Věřme ale, že je nadšení pořádat Matějskou neopustí, protože by určitě v kalendáři akcí chyběla.

Zajdete si s dětmi nebo vnuky nostalgicky zavzpomínat nebo si necháte ujít?

Zdroj: Autorský článek.

 

Nenechte si ujít
Reklama
Další články