Koktejl

Paneláky milované i nenáviděné. Československo šlo vlastní cestou

AUTOR: Jiří Nováček

Koktejl

Když k zábavě stačil papír a tužka. Populární hry, které v Československu zabavily malé i velké

AUTOR: Martin Březina

Film a seriál

Osmdesátá léta ve znamení zájmu o vědu a techniku: Magion a Vega byly jedinečné pořady pro mládež

AUTOR: Martin Březina

Móda a styl
Bydlíme

Obývací stěna, zátěžové koberce a umakartové jádro - základ socialistické domácnosti

Pokud jste v sedmdesátých a osmdesátých letech také bydleli na sídlišti v panelovém domě, museli jste si především pamatovat, v jakém patře bydlíte. Interiéry bytů si byly podobné jako vejce vejci. Jejich nejvýraznějším znakem byla estetická průměrnost a praktičnost.
 
FOTO: Interier Praha - dobová inzerce

autor

redakce

05. května 2020

Reklama
Reklama

Po druhé světové válce byl pro československou nábytkovou tvorbu typický strohý styl. Když se do nábytkářského průmyslu vrhli komunisté, stal se z jeho výroby dokonce stranický úkol. Strohost v jeho provedení ale zůstávala. Objevily se ale nové materiály, které pak ovládly interiéry bytů na pěkných pár desítek let. Připomeňme si třeba umakart, dřevotřísku nebo formicu. U čalouněných kousků pak molitan a nezbytné plasty.

Snad pro lepší orientaci po bytě byl v každé místnosti koberec jiné barvy, které hrály prim i na stěnách

Základními stavebními prvky téměř každého bytu byl sektorový nábytek, těžké pohovky v harmonii s křesílky, výrazné obývací stěny a také unifikovanými kuchyňskými linkami, které nahradili „mycí stoly“, které byly ještě ke spatření v 70. letech. Šlo o stůl, ve kterém byly po povytažení umístěné dva lavory – do jednoho se lila voda a mylo se v něm nádobí, do toho druhého se nádobí odkládalo. Praktické to bylo hlavně proto, že se daly škopky zastrčit a nábytek se působil jako běžná komoda. 

Důkazem toho, jak moc tehdejší nomenklatuře záleželo na vyznění bytů spoluobčanů, byl vznik Ústavu bytové a oděvní kultury a instituce nazvané Vývoj nábytkářského průmyslu.

Obývák s TV jako jádro bytu

Z filmů pro pamětníky známě, že centrum domácnosti a místem setkání byla hlavně kuchyň s jídelnou, kde se rodina hřála u kamen. Můžeme říci, že k přesouvání do „obýváků“ došlo v průběhu 60. let, kdy se v rodinách zabydloval televizní přijímač, u kterého se rodinní příslušníci začali společně vysedávat. Ostatně ve fotogalerii můžete najít několik ilustrativních snímků, které z dnešního pohledu vypadají někdy až komicky.  Ale rodina byla pohromadě a trávila tak čas pospolu.

Obývací stěna, samozřejmost, bez které by obývák nebyl skutečným obývákem. Významným výrobcem byla například jihočeská Jitona. Díky tomu, že obývací stěna zabírala podstatnou část pokoje, vměstnalo se tam dost „udělátek“. Například minibar s vyklápěcími dvířky, gramofonová police, prostor pro televizor, knihovnickou část nebo prosklené police, které jsme vyplňovali porcelánem nebo skleněnými výtvory.

Koberec jako znak pohodlí

Škrábavé koberce, které známe dnes jako zátěžové, pokrývaly většinou celý byt. Dokonce byly i v koupelně a na WC. Snad pro lepší orientaci po bytě byl v každé místnosti koberec jiné barvy, které hrály prim i na stěnách. V předsíni také nebylo výjimkou, když byl na koberci ještě jeden menší kobereček velikosti rohožky. I proto bylo nepředstavitelné přijít někam na návštěvu a nezout se. Ostatně zvyk je železná košile, a tak to mnohde není výjimkou do dnes.

Asymetrické motivy a střízlivá barevnost

I když různé asymetrické vzory nevýrazných barev převládaly po dlouhá léta, začínaly přibývat i přírodní motivy ve stylu různých kapek, tvaru ledvin, ale i různých geometrických obrazců – vše ideálně kolorované v pastelových barvách. U nábytku začal hrát prim kov, který do té doby býval použit spíše u kancelářského vybavení nebo v dílnách. Časem se však osvědčil a zabydlel se v bytech Čechoslováků.

Hledání, shánění, podpultovky a známosti

Sedacích souprav a obývacích stěn bylo v obchodech několik typů. Ty povedenější a v barvách, které si dotyčný přál, někdy byly jen na papíru, nikoli ke koupi anebo v omezeném množství pro „vyvolené“. Nezbývalo tak, než se opakovaně ptát anebo cestovat do vedlejších měst, jestli náhodou právě tam zrovna nemají to, co si přejeme. A když náhodou ano, rozkřiklo se to neuvěřitelným tempem. Stát samozřejmě dohlížel i v této oblasti na to, aby občané nakupovali správně a pomáhali naplňovat stanovené výrobní plány. A tak u potahových látek čalouněného nábytku dbali na čistotu stylu soudruzi z Komise pro řešení problematiky potahových textilií v ČSSR.

Jen málokdo v té době znal švédskou firmu IKEA, ale přitom již v 60. letech sem českoslovenští nábytkáři dodávali své výrobky. Bohužel na náš trh se nedostaly a spatřit jsme je tak mohli pouze na nějakém veletrhu. Přesto vznikaly na našem území pěkné, ale i nadčasové kousky. O tom svědčí i stávající zájem o tyto „retro kousky“ jejichž cena je i několikanásobně vyšší než moderní designové skvosty.

Řeč peněz

Každý, kdo si od 50. do 80. let zařizoval byt, si vyzkoušel, jak moc náročné to může být, a to i v případě, že na zařízení měl nastřádané úspory. Kdo neměl úspory, mohl využít třeba novomanželskou půjčku. Ta byla zpočátku 20 tisíc, později 30 tisíc korun. Bylo navíc přesně specifikováno, co se za ni dá pořídit a co nikoli. Například křišťálový lustr koupit za ni nešel. Paradoxem bylo také to, že dlouho nešla zakoupit na tuto půjčku ani automatická pračka nebo barevná televize, protože to bylo vnímáno jako životní nadstandard.

Tvůrce našeho vkusu

Je třeba připomenout jednoho významného designéra, kterým byl profesor Jindřich Halabala. Právě on dal tvář našim bytům na desítky let, a to v podobě stavebnicového nábytkového systému vystupující pro znělým U-101, více známým jako Universal. Tento systém byl hitem a často jediným řešením od obýváků, přes ložnice až po dětské pokoje.

Nenechte si ujít
Reklama
Design

Plastové retro hračky, které si děti získaly

Autor: Martin Březina

13. ledna 2022

Další články