Příběh džínů coby produktu pro dělníky, jež se staly postupně ikonou pro všechny, je až notoricky známý. Není překvapením, že první džíny spatřily světlo světa ve Spojených státech amerických a měl v tom prsty Evropan. Konkrétně německý přistěhovalec židovského původu Levi Strauss, který zbohatl na nápadu nevadského krejčího Jacoba Davise.
Davis sice vyrobil první odolné pracovní kalhoty z denim materiálu, navíc byly vyztužené nýty na namáhaných partiích. Ale neměl na úhradu poplatku na patentovém úřadě, a proto oslovil s prosbou o partnerství obchodníka L. Strausse, který v roce 1873 nechal materiál a samotný koncept patentovat. Materiál se označoval jako denim. Své jméno džíny = jeans získaly až později podle místa, kde se materiál vyráběl, což bylo v italském přístavním městě Janov. Nejznámějším modelem jsou nestárnoucí Levis 501, který za ta léta neztratil své kouzlo a nadčasovost. Největší boom nastal až v padesátých letech dvacátého století, kdy začaly být tolerovány i mimo výrobní haly a začaly být tolerovány i ve společnosti.
Plíživé džínové zlo
„Chceš-li sbalit holku rychle, kup si gatě značky Rifle!“, tak zněla jedna z oblíbených říkanek, která zcela vystihovala společenský význam tohoto kusu oblečení. Šlo více než o praktické a trendy oblečení, šlo o prestiž a společenský status, tak velký význam měly. Snad žádný jiný výrobek nezískal tolik slangových označení jako právě džíny. Určitě jste někdy používali nebo minimálně slyšeli výrazy jako třeba – texasky, rifle, levisky, líčka nebo plísňáče.
[:google:]
Během let jen výrazy přibývaly. Ale sehnat je se rovnalo malému zázraku, a když se již podařilo, neřešila se velikost nebo kvalita, hlavně, že byly. Byl to spíše životní postoj než kalhoty. Postoj rebelů, hipíků a dalších nekalých živlů podrývajících autoritu socialistické krajiny. Vždyť to byl imperialistický výrobek! Tehdejší systém se snažil bránit proniknutí tohoto kusu oděvu do českých šatníků zuby nehty. První kousky k nám tak putovaly z okolních států jako Maďarsko, NDR nebo Polsko. Také v Tuzexu se neohřály.
Drahé džíny napořád
Rifle z Tuzexu totiž při ceně zhruba 100 až 150 bonů stály na tehdejší poměry skutečně hodně. Pro některé to byla investice poloviny měsíčního platu. A tak musela do hry vstoupit česká vynalézavost.
Téměř první úpravy, které se na džínách dělaly, bylo našití zipů na konec nohavic. Zipy zabránily tomu, aby se nohavice dole prošoupaly, protože v takovém případě se riflovina začala třepit. Zipy tak životnost džínů značně prodlužovaly.
Pokud se časem džíny prošoupaly v rozkroku, což se samozřejmě při neustálém nošení stávalo často, přišly na řadu domácí švadleny. Zevnitř džínů umístily záplatu a pořádně ji prošily. Rifle tak vydržely další dlouhá léta. A když už se po letech nakonec rozpadly nebo prošoupaly třeba na kolenou, domácí švadlenky z nich ještě vyrobily módní džínové šortky.
Džínové Československo
Tehdejší režim se bránil zuby nehty, ale v sedmdesátých letech rezignoval, a proto raději pověřil tehdejší státní podniky Kras Brno nebo OP Prostějov, aby realizovaly domácí denim kalhoty. Upřímně? Moc se to nepodařilo a dovozovým džínům nemohly prakticky konkurovat. Nejstarší české džíny jsou zn. Yukon z Krasu Brno, které jsou dnes umístěny v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Průmyslová československá výroba se ve velkém rozjela až v době proslulé Spartakiády v polovině osmdesátých let.
Tuzemský materiál byl tuhý, nepohodlný, a tak se dodnes dávají za dobře příhody, jak se džíny oblékaly hned po vyprání, aby se srovnaly na postavu, nebo že nebylo možné v nich ani chodit, jak byl materiál tvrdý. Ale stejně to stálo za to je mít i za cenu měsíční výplaty. Nosily se do roztrhání a pak sloužily i dále, třeba jako kraťasy nebo podomácku vyrobené kabelky. Tak moc patřila džínovina do života mladé generace. Alespoň názvy značek zněly světově – Yukon, Bell, Blue Flower. Na Slovensku se jeden čas podařilo získat i licenci na výrobu džín značky Lee Cooper! Závěrem citace z východoněmeckého časopisu Neues Leben/1976/ - „Oblečení pro den a pro volný čas juniorů si už nelze představit bez džínoviny!“ A trvá to dodnes. Nebo u vás v šatníku džíny své místo nemají?
Zdroj: Autorský článek.
Rifle byly oblíbené 
Wildcat již jsou jen vzpomínkou
