Móda a styl

Mánie socialistické éry: Proč všichni sbírali céčka a k čemu vlastně měla původně sloužit?

AUTOR: Martin Březina

Osobnosti

Jak a kolik si vydělávali hudebníci za socialismu. Televize a rozhlas byly výhra

AUTOR: Věra Nováková

Osobnosti

Počátek osmdesátek byl příznivý pro tuzemské hudební hvězdy. Velkým idolem žen i dívek každého věku se stal Peter Nagy

AUTOR: Martin Březina

Móda a styl
Péče o vlasy

Život na vlásku

Upravit si vlasy, aby vypadaly opravdu zdravě a podařilo se vytvořit kreace, které byly hitem sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, to chtělo opravdu hodně improvizace. Často se sáhlo po receptech našich babiček.
 
FOTO: Shutterstock

autor

Martin Březina

08. září 2020

Reklama
Reklama

Zatímco dnes je již takovéto „domácí stříhání“ spíše ojedinělé a vystačíme si s tím na malé děti nebo manžela v důchodu, tak v době předrevoluční byly často domácnosti relevantní konkurencí kadeřnických salónů. Jednoduše proto, že nabídka na trhu s vlasovými doplňky nebyla moc pestrá, a to ani v případě „profesionálních“ salónů. Vzpomínám si, že moje máma, pracující profesně s výpočetní technikou, se stala kadeřnickým samoukem a byla k dispozici celé rodině. Mně její kadeřnické umění vystačilo až do puberty. Otec snad u kadeřníka nebyl nikdy.

Nabídka šamponů nebyla široká

Dnes jsou balení šamponů plné anglicismů nebo latinských názvů, ale když je člověk pozornější, tak složení je často velmi podobné tomu, co známe již dob minulých. Pouze je to vznešeněji pojmenováno. Navíc se v nabídce obchodů zorientoval i muž a přinesl domů ten správný šampon. Což je dnes, dámy potvrdí, vzácností a raději si jej kupují samy než tam poslat partnera.

Jako tužidlo posloužila cukrová voda nebo pivo.

Základní nabídka se tak skládala ze šamponu žloutkového pro suché vlasy, pak tu byl kopřivový na mastné vlasy a třetím byl šampon březový, který byl pro všechny. Ceny se pohybovaly kolem 6 až 8 Kčs. Ještě tu pak byla vlastní kategorie pro blondýny, kterým byl určen šampon heřmánkový.  Pokud jste chtěli být opravdu trendy, tak jste si mohli z NDR nebo Maďarska dovést jablíčkové šampony.

Zdravé vlasy svépomocí

Pro lesk vlasů byla doporučena octová voda. Na mastné vlasy a lupy byl oblíbený kopřivový odvar. Suchým vlasům svědčilo vajíčko, někdy kombinované ještě s ricinovým olejem. Co nikdy nezapomenu je vidět mámu, jak si aplikuje na vlasy majolku, protože „oživovala“ barvené vlasy.

Pouze šampon nestačil

Pokud dnes stojíte před regálem a přemýšlíte, které tužidlo nebo styling přípravek je pro vás ten pravý, tak v době předrevoluční jste ušetřili mnoho času. V jedné ruce Lybar (19 Kčs) a ve druhé Taft. Tedy pokud jste si účes alá helma nechtěli vyztužit cukrovou vodou nebo dokonce pivem.

Barva hrála prim

Zatímco muži si často vystačili se šamponem, maximálně s tužidlem v případě účesu alá Travolta, tak ženy toužily být o dost barevnější. Snad nejvýrazněji se zažil termín „peroxidka“, kterým se označovala každá podomácku odbarvená blondýna. Termín napovídá, že kýžené barvy se dosáhlo s použitím peroxidu vodíku neboli kysličníku. Ale v drogériích byly k dostání některé barvy třeba od Palette Colour, ale i některých dnes již zaniklých výrobců.

Stříhání jako společenské setkání

Pokud jste se nevydali k profesionálům a neužili jste si třeba typické helmy – sušáky, tak jste často skončili u kamarádky nebo příbuzné. Byla to událost na půl dne, s občerstvením, nějakým vínkem a novinkami z práce nebo soukormí. Dodnes si pamatuji „tety“, které se tak u nás o víkendu zastavily pouze na odbarvení a odcházely až za tmy v povznesené náladě s přelivem.

A co vy, máte nějaké zkušenosti z "domácího kadeřnictví"?

Nenechte si ujít
Reklama
Další články