Zlín je znám především díky nezapomenutelnému podnikateli Tomáši Baťovi, který z nenápadného moravského města vybudoval světově významné obuvnické impérium. Ale nejenom Baťa dělá dobré jméno městu. Také místní rodačka Libuše Niklová zanechala ve světě nezapomenutelnou stopu, a to v oblasti designu dětských hraček.
[:google:]
Inovátorka Libuše Niklová
Studentka Střední uměleckoprůmyslové školy ve Zlíně a Uherském Hradišti po maturitě nastoupila do známé břeclavské společnosti Gumotex, kde celých šest let poznávala vlastnosti materiálů, kterým nakonec byla věrná po celou kariéru. Zde také koncem padesátých let navrhovala první hračky. Osudové bylo její setkání s malířem Františkem Niklem, který se stal jejím manželem a v roce 1960 se jim narodil syn Petr. Narození dítěte je pro kreativní osobnosti inspirací, a tak není divu, že po roční mateřské dovolené nastupuje do společnosti Fatra Napajedla, kde se stává designérkou dětských hraček. O tom, že to byla práce naplňující, svědčí fakt, že zde pracovala až do konce své kariéry. V mezidobí se slavnému páru narodila také dcera.
Hračky, které děti milovaly
Gumy a plastu bylo v šedesátých letech minulého století dostatek, a tak není divu, že se tyto materiály využívaly v různách oblastech výroby. Oblíbené dřevěné hračky také začaly být nahrazovány novými materiály, a to především pro svou praktičnost a neotřelost. Kouzlo hraček z napajedelského podniku bylo především v líbivosti ztvárnění, které využívalo schopnosti plastů a gumy, jako je lehkost, odolnost a tvárnost.
Nejmenší děti si oblíbily především malá gumová realisticky ztvárněná zvířátka, která pískala. Dětem byla příjemná na takové to bezzubé kousání, vydávání zvuků a rodičům zase vyhovovala snadná údržba a praktické využití doma i venku. Odrostlejší děti si užívaly především větší nafukovadla zvířat, jako byla třeba žirafa, slon nebo buvol, které si braly často k vodě.
Patenty a mezinárodní uznání
Celkem si Libuše Niklová během své bohaté kariéry nechala patentovat tři chráněné vzory a devět vynálezů. Charakteristická je především měchová trubice ze splachovací nádržky, která posloužila jako varhánkový trup zvířátek, která díky tomu vydávala zvuky.
O tom, že její hračky zanechaly v dětských duších nenahraditelnou stopu, svědčí i skutečnost, že jsou mezi sběrateli velice oblíbené. Její díla jsou zastoupena i ve státních a městských sbírkách, jako jsou Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Uměleckoprůmyslové muzeum Moravské galerie v Brně, Muzeum města Brna, ale i v zahraničí, a to v Muzeu dekorativního umění v Paříži a Muzeu moderního umění v New Yorku.
Reprodukce vybraných původních vzorů hraček jsou na trhu doposud, a tak dělají radost již třetí generaci.
Zdroj: Fatra.cz.
Panáčci z Gumotexu (L. Niklová)
Libuše Niklová a její harmonická kočička
