Pokud hovoříme o tuzemských vínech dostupných v tehdejších prodejnách potravin, bylo k dostání hlavně víno v litrových lahvích, jejichž názvy i nezdařilé etikety měly varovat kupujícího. Zdařilejší vína, většinou stáčená do sedmičkových lahví, to byla podpultovka nebo láhve putovaly přímo do kantýn a kabinetů tehdejší politické smetánky. Byla totiž odrůdová, a tak chutnala lépe.
[:google:]
Vinná trojka ze sámošky
Pražský výběr, Sklepmistr a Ludmila. Tato trojice vín se za socialismu pila nejčastěji a nutno dodat, že neměla valnou kvalitu. Ale co se dalo dělat, když to bylo většinou to jediné, co se v regálech nabízelo. Mezi nejlevnější vína patřil také Moravský kvítek a v kurzu byl také Ostravský kahan. S přehledem nejsladším vínem na trhu s 12 až 15 gramy cukru na litr byl ale Pražský výběr, který se v československých domácnostech pil opravdu často. Hlavně Pražáci jej až patrioticky preferovali.
Seznamte se s víny, která pobaví
Názvy socialistických vín byly někdy opravdu k pobavení. Třeba mělnické víno Ludmila, které se rovněž často popíjelo. Dále třeba Dalibor, kterého se také vypilo dost. Mezi vína, kterým leckdo posmíval, patřily třeba Rytíř Žumbera, určen pro diabetiky, nebo Maryša bílá a dokonce i Casanova nebo Zlatá nymfa. Zní to spíše jako seznam afrodisiak než názvy vín, že?
Vinařské závody a jejich reprezentanti
Vinařských závodů bylo v dobách socialismu překvapivě dost. Do samoobsluh se ale dostával jen zlomek jejich produkce a především šlo o vína málo kvalitní. Zlom nastal, když se začala vyrábět takzvaná známková vína, mezi která patřil například Dačického pohár, Bušek z Velhartic nebo Radyňský kastelán.
Abychom neopomněli, tak na pultech byla k dostání rovněž slovenská vína, ale ty byl hned pryč, protože minimálně chutí byly o dost zajímavější. Bodejď by ne, když slunce dává vínu chuť a vinicím se tak u našich dnešních sousedů dařilo vyrábět vína kvalitnější. Pojmy jako Kláštorné červené, kterému se někdy říkalo Svíčka z Pezinoku, nebo další vína jako Nitranský knieža, Račianská frankovka nebo Rubesco.
Nejen z lahví teklo víno
Dalo se koupit také sudové víno přímo od pěstitele. Ale tím si pokrývala Morava většinou své potřeby a k „Pražákům“ se dostal pouze zlomek toho dobrého. Kolik v tipů na toto téma v hospodách vzniklo asi nikdo nikdy nespočítá. Ze sudu tak tekl Růžák, růžové víno míchané s červeným, Müller Thurgau nebo Vavřinec. A světe div se, dokonce v Praze, kde byl počátkem sedmdesátých let otevřen vinný šenk Blatnička, který si hned oblíbili pražští intelektuálové, studenti a vyznavači vín. Pokud si chcete zavzpomínat u sklenky vína, tak Blatnička je otevřená stále!
Nejslavnější domácí vína: Ostravský kahan
Nejslavnější domácí vína: Hodonínské slunce
