Šuměnka by mohla mít klidně slogan „exploze v ústech“. Poměrně brzy zlidověla jako „Šumák“, což sice neznělo tak poeticky, ale zase to více odpovídalo realitě. Ano pokud jste si nasypali rovnou do úst, což jsme jako děti dělali často, tak to mohlo vypadat, jako když jsme vypili Jar nebo šampón. Pěnil tedy slušně. Sáček obsahoval dvě čajové lžičky prášku.
Po rozpuštění ve studené vodě vzniklo cca půllitru nakyslého perlivého nápoje.Výživovým expertům vstup zakázán. Základem Šuměnky byla kyselina citronová, cukr, barvivo a hlavně jedlá soda. Pokud se tak promíchala s vodou, tak se získal perlivý nápoj. Produkovaly se ve dvou citrusových variantách – pomeranč (oranžová/červená) a citron (žlutá). Ale šlo především o marketing, protože pouze potisk sáčku a použité barvivo bylo jedinými rozdíly. Chuť a výživová hodnota byla stejná. Období vzniku původní Šuměnky se datuje již do První republiky.
[:google:]
Vitacit nepěnil, ale leptal
Až počátkem sedmdesátých let dvacátého století přibyla na trh domácí konkurence již tehdy tradiční Šuměnce. Brněnské chemické závody Lachema ve své pobočce v Kaznějově uvedla na trh šumivý instantní nápoj Vitacit. Moderní design a bytelnější sáček se přibližoval obdobným drinkům ze Západu. Vitacit byl daleko „delikátnější“ záležitostí. Chuť citronu a poté pomeranče i jahody mohla splývat, protože vynikala sladkost. Více jak devadesát procent tvořil krystalický cukr, pak kyselina citronová, pozor - vitamin C, ochucovadla a barviva. V ústech tak moc nepěnil, ale v některých případech poleptal citlivé dětská ústa.
Další práškové limonády na trhu
Osmdesátá léta přinesla značné oživení nabídky instantních a rozpustných nápojů, a to především díky aktivitám společnosti Vitana, která na trh začala chrlit svou vita-řadu přípravků – cola, pomeranč, grep, malina nebo i exotický ananas. Také Lachemě nelenili a na trh se dostal citrusový práškový nápoj SAP z řeckého koncentrátu, ale velkou díru na trhu nezanechal. To se naopak podařilo 100% importovanému sypkému koncentrátu Tang, jež se vyráběl v USA, ale do Československa se dostal přes Jugoslávii. Právě Tang nastartoval konec tradiční Šuměnky i Vitacitu a byl jedním ze západních nápojových symbolů, které vyvolaly revoluci ve stávajících zvyklostech Čechoslováků, kteří nápoj přijali na úkor tradičních domácích.
Šuměnka i Vitacit tak svoje výsadní místo v českých a slovenských domácnostech ztratily a nepodařilo se jim udržet si místo na trhu. Daleko větší popularity se těšily „nápoje“ dovozové, protože to bylo něco nového.
Šuměnka v papírovém obalu
Vitacit jahodový
