Do cukrárny se chodilo často za odměnu, o víkendu po obědě, ale také se tam běželo, když přijela návštěva. Navíc cukrárny měly často otevřeny i o víkendu, takže nás zachraňovali, když jsme opomněli koupit někomu dárek. Tehdejší nabídka dortů a zákusků nebyla malá a o tom, že se nám vryly pod kůži, svědčí také fakt, že mnoho „socialistických“ hitů je stále v nabídce cukráren i když „dortový trh“ se dost rozrostl.
[:google:]
Punčový dort
Úmyslně začínám „punčákem“, protože to je dort, který buď milujete, nebo nesnášíte. Je to díky jeho výrazné a nezaměnitelné chuti. Zatímco historii světových dortíků, jakou jsou třeba cheescake nebo tiramisu, známe, tak u našich českých klasik se musíme často spoléhat na zdroje "říká se".
Vznik punčového dortu se přisuzuje náhodě. Někdy se mu přezdívá jako recyklovaný zákusek, a to protože se již tvrdší korpusy namočily do různých cukrových rozvarů a nasázely na sebe. Kdo měl štěstí, mohl narazit i na místa, kde punčáky cukráři lepili marmeládou.
Laskonka
Podle lidové "šuškandy" je název opravdu odvozen od slova láska. Dvě nadýchané bílkové „placky“ a uprostřed pak máslový krém. Do původních laskonek kromě bílku patří především lískové oříšky drcené na hrubší prach. Ale časem je vytlačil dnes už běžnější kokos, čímž se vlastně změnila chuť. To samé lze říci o náplni, kde máslový základ byl nahrazen tukovým krémem. Můžeme tradiční laskonku s klidem přirovnat k dnes tolik populární makronce. Ale laskonka je lepší, že?
Rakvička
Tradiční česká rakvička také patřila mezi ty levnější dorty, protože není extra náročná na suroviny. Jde prakticky o slepeninu především vaječných žloutků a cukru, kterou zdobila v socialistických dobách umělá rostlinná šlehačka, která déle vydržela, a tak šlo o opravdu nezdravý hřích. Stáří tohoto dortíku je nejasné, ale údajně významnější komerční úspěch zaznamenala rakvička v poválečném období. Dávalo by to i smysl, protože ingredienci po válce nebylo na zbyt. Za svůj název vděčí svému tvaru, respektive formy, a také dutému vnitřku. Trefný název, že?
V cukrárnách pak bylo celkem dost sladkých potěšení, která mají prokazatelný základ v zahraničí, ale česká lidová tvořivost je posunula trochu jiným směrem. Třeba větrník a kremrole.
[:google:]
Větrník
Český větrník si získal v některých regionech přezdívku "kravinec". Asi není třeba přibližovat inspiraci. V podstatě šlo ale o volnou variaci francouzské profiterolky, která v Československu povyrostla do rozměrů malého hamburgeru.
Kremrole
Francouzský rodokmen má také do dnes populární kremrole, které jsou příbuzné francouzských cornetů, tedy kornoutů plněné šlehačkou. Pravá kremrole, tedy ta, nadýchaná, kterých jsme snědli na posezení několik, byly z máslového nebo listového těsta. Časem se strojově „zdokonalili“ jakýmsi tukem. Plněné šlehačkou nebo sníh z bílků, to bylo něco.
Socialistické sladké hity byly levné a nezdravé, ale dají se koupit ještě dnes, ale často se změnily ingredience a jejich chuť. Což je škoda.
A co vy, jaký je ten váš „sladký hřích“?
Kremrole jsou inspirovány Francií
Rakvička se šlehačkou je jednoduchý, ale oblíbený zákusek
