Kofola byla z počátku vlastně z nouze ctnost. Nahrazovala především kolové nápoje, které popíjeli kovbojové a modelky v zahraničí. Nejen to. Často jsme si ji přiváželi ve 2 l skleněných lahvích z Maďarska, kde byla snadněji k dostání. Ještě vetší šťastlivci se dostali k nápoji v plechovce, to bylo teprve něco.
Historie Kofoly sahá již do roku 1959. Je výsledkem úlohy zadané státní mocí za využití přebytečného kofeinu při pražení kávy. Pověřený úkolem byl docent Zdeněk Blažek, který měl poměrně jasné zadání, vytvořit nápoj, který bude alternativou tak populární Cole. Základem tuzemského kolového nápoje měly být výhradně tuzemské suroviny a přírodní látky.
[:google:]
Docent Blažek tedy namíchal na základě požadavků originální vícesložkový sirup, který se později stal základem pro nový nápoj. Sladkokyselý sirup se pod názvem Kofo vyráběl původně ve farmaceutickém národním podniku Galena v Opavě. Se svým kolektivem ho pak technologicky do výroby převedl čerstvý absolvent farmacie Jaroslav Knap, s nímž se Blažek seznámil na československém sjezdu lékárníků.
A kde se vzal tuzemský kofein?
Prostě se využili odpadní látky z kávové produkce. Farmaceut J. Knap po čase v rozhovorech zmiňoval i fakt, že jako zdroj domácího kofeinu se využívaly občas i odpadní saze z komína pražíren kávy v pražských Vysočanech, ze kterých se tato látka izolovala. To byly začátky produkce. Hlavní přísadou Kofoly byl však již zmíněný sirup Kofo. Oficiálně byla Kofola uvedena v roce 1960, ale teprve po deseti letech se postupně stávala oblíbenou.
První láhve Kofoly sjížděly z pásů v Pražských cukrárnách a sodovkárnách. Tehdy ještě v rámci národního podniku Zátka. Zřejmě i proto, že západní kolové nápoje jako Cola nebo Pepsi, byly výrazně dražší a méně dostupné. Výjimečnou ji dělá ale to, že na rozdíl od tradičních kolových nápojů má Kofola téměř o třetinu nižší obsah cukru a obsahuje až o polovinu méně kofeinu. Nenajdete v ní ani kyselinu fosforečnou. A mimochodem, původní název limonády měl být Kofocola? Kvůli délce názvu a problémům s ochrannou známkou se zkrátilo na znělejší Kofola.
Kofola frčela v klubech i na plavečáku
Podle webových stránek stávajícího výrobce tohoto nápoje se jeho produkce zvyšovala nejvíce v druhé polovině 60. a na počátku 70. let. Šlo o to, zaplavit trh a učinit ji maximálně dostupnou. Jak uvádí lidová encyklopedie Wikipedia, roční produkce v letech 1970 až 1972 činila 179 400 tisíc litrů. Trhlinou do rostoucí popularity bylo získání licence od Coca-Coly, a to brněnskou Frutou, která začala českou verzi ikonického nápoje vyrábět v roce 1968. Kofola se tak stává nápojem studentů a střední třídy a česká Coca-Cola pak spíše než nápojem, tak společenským statusem vyšší třídy.
Po Sametové revoluci v roce 1989 Kofola musela již čelit přímé konkurenci v podobě ikonických i méně známých limonádových značek. Nastala doba temna. Období úpadku a soudních sporů o ochrannou známku. Více firem produkovalo své vlastní „kofoly“, ačkoli neměly s původní nic společného a jen využily zavedenou značku. Nakonec se stala jediným výrobcem a distributorem Kofoly v České a Slovenské republice tehdejší firma Santa nápoje, sídlící v Krnově, vlastněná česko-řeckou rodinou Samarasových, která značku vlastní do dnes.
Je třeba si ale přiznat, že Kofola vlastně nenahradila Colu ani Pepsi
Od počátku chutnala a stále chutná jinak. Češi i Slováci si ji vzali za svou a nápoj se úspěšně „reinkarnoval“. Z typického retro produktu se stala legenda, kterou uznává i stávající generace. Je to také díky vyvedené reklamní kampani, která chytla za srdce. Když ale Kofolu nalijete cizinci, jako alternativu kolového nápoje, tak často zůstane nedopitá. Na chuť se totiž opravdu zvyká déle. Co vy, zůstali jste věrni Kofole?
Uvedení nápoje
6 packs lahví Coca-Cola
