Určitě jen málo z nás během dospívání se nějak více zajímalo o meteorologii. Maximálně nás zajímalo, zda je to na svetr nebo stačí tričko. První setkání s předpovědi počasí tak mohla a často byla líbivá „meteorologická“ stanice, ve které bydlela panenka s panáčkem.
Líbivá předpověď počasí
Domeček byl až kýčovitě pěkný, a proto byl středem zájmu dětí, ale i seniorů. Stejně jako při pozorování orloje v Praze nebo Olomouci, také zde jsme číhali a hypnotizovali chaloupku, abychom viděli figurky v pohybu. Často se tipovalo, kdo vyleze. Šlo o dřevěné figurky a domek, takže ani nešlo o nějaký nadčasový model. První meteostanice byly na trhu již v šedesátých letech a ve větším zájmu se udržely až do konce let osmdesátých minulého století. První modely často ani neměly teploměr a vystačily si tak pouze s figurkami.
[:google:]
Překvapivě spolehlivá meteostanice
Jako kluk jsem považoval za nespravedlivé, že panáček z domku znamenalo špatné počasí, jako déšť a plískanice. Každý chtěl vidět vylézat panenku, která znamenala příznivé a hezké počasí. Líbivá předpověď, ale také dostupnější než číhat u rozhlasu nebo u TV, která v šedesátkách ani sedmdesátkách nebyla pravidlem. A zajímavé také bylo, že předpověď chaloupky s panenkou a panáčkem byla často přesnější než sofistikované předpovědi meteorologů. Jak je to možné?
Fyzika hraje prim. V dřevěném domku /nebo alternativním a levnějším materiálu jako sololit/ je pohyblivá lavička s figurkami. V jejím středu je instalováno několikacentimetrové citlivé vlákno, které se následkem vlhkosti vzduchu napíná nebo naopak smršťuje. Jde o umělé vlákna, ale původně mohlo jít i o koňské žíně. To způsobuje pohyb samotných figurek. Bylo třeba je tak umístit na exponovaná místa.
V jednoduchosti je krása, že? Alespoň to potvrzují diskutující na našem profilu. Klára L. říká „U nás na vsi byla v jednom okně a jako děti jsme tam chodili stále koukat.“ Ale také Alena P., jež ododává: „Před 47 léty jsem si ji koupila na dovolené v NDR a máme ji dodnes!“