Vyplnit přestávky, čekání na oběd nebo na rodiče ve družině něčím smysluplným, dalo socialistickým dětem docela zabrat. Neexistovaly totiž mobily ani další vymoženosti, a tak školáci museli zapojit vlastní fantazii a kreativitu. Jednou z možností bylo poskládat si papírovou hru Nebe- peklo-ráj. Kolik legrace si s ní tehdejší děti užily!
[:google:]
Kopýtko, kvakátko, zobáček
Hra měla hned několik názvů. Například Kopýtko. Tento název zřejmě vycházel z tvaru seskládaného papíru nasazeného na prstech.
Někdo hře říkal také kvakátko, solnička, klapačka nebo zobáček. Jednalo se o jednoduchou skládačku založenou na skládání čtverců tak, aby z toho vyšly zobáčky, které se navlékly na palce a ukazováčky. Ve skládačce byla ukryta otevírací okénka a pod nimi nejrůznější vzkazy, často úkoly, ale úplně nejvíce různé "předpovědi" do budoucna.
Člověk, co hrál, si na začátku zvolil buď číslo anebo barvu a ten, kdo hru držel, pak příslušným počtem pohybů Nebe-peklo-ráj zamíchal. Pak přišla volba číslo dvě a po ní už bylo třeba padnout prstem na výsledek. Kus papíru a něco na psaní se našlo vždy, a tak se tato hra snadno šířila a skládačky plnily kapsy nebo aktovky dětí. I když hru občas hráli i kluci, šlo hlavně o holčičí zábavu.
Obsah byl o kreativitě
Obsah skrytých okének nebyl nijak ohraničený, a tak se tvořil podle zájmů autora. Svou roli v téhle hře hrál také věk, takže jinak vypadala hra pro malé děti, jinak pro starší. Čím starší hráči byli, tím peprnější byly úkoly či věštby. Často tak děvčata díky hře předpovídala, kdo vás miluje, komu se líbíte a podobně. Nebo hráčka měla za úkol dát vybranému spolužákovi pusu, pozvat ho na rande a podobně. Některé úkoly byly i skutečně nechutné, třeba sníst venku žížalu.
Pokud si i vy chcete doma s rodinou užít trochu legrace, zkuste si hru poskládat a zahrát. Uvidíte, že se u ní zabavíte lépe než u televize.
Zdroj: Autorský článek
Také jste hráli jako děti tuto hru?
