Koktejl

Paneláky milované i nenáviděné. Československo šlo vlastní cestou

AUTOR: Jiří Nováček

Koktejl

Když k zábavě stačil papír a tužka. Populární hry, které v Československu zabavily malé i velké

AUTOR: Martin Březina

Film a seriál

Osmdesátá léta ve znamení zájmu o vědu a techniku: Magion a Vega byly jedinečné pořady pro mládež

AUTOR: Martin Březina

Koktejl
Zábava

Za socialismu děti na mobilu čas netrávily. Připomeňme si oblíbenou hru ze školních přestávek

„Nebe-peklo-ráj, kam tě duše dám. Do nebíčka, do peklíčka, šupity, šupity tam,“ vzpomíná čtenářka Lucie L. A určite nejen ona, protože toto české origami umělo jeden čas složit snad každé dítě na základní škole.
 
FOTO: Se svolením L. Leštinové

autor

Marie Popelková

24. listopadu 2021

Reklama
Reklama

Vyplnit přestávky, čekání na oběd nebo na rodiče ve družině něčím smysluplným, dalo socialistickým dětem docela zabrat. Neexistovaly totiž mobily ani další vymoženosti, a tak školáci museli zapojit vlastní fantazii a kreativitu. Jednou z možností bylo poskládat si papírovou hru Nebe- peklo-ráj. Kolik legrace si s ní tehdejší děti užily!

Kopýtko, kvakátko, zobáček

Hra měla hned několik názvů. Například Kopýtko. Tento název zřejmě vycházel z tvaru seskládaného papíru nasazeného na prstech.

Papír a tužka = hromada zábavy.

Někdo hře říkal také kvakátko, solnička, klapačka nebo zobáček. Jednalo se o jednoduchou skládačku založenou na skládání čtverců tak, aby z toho vyšly zobáčky, které se navlékly na palce a ukazováčky. Ve skládačce byla ukryta otevírací okénka a pod nimi nejrůznější vzkazy, často úkoly, ale úplně nejvíce různé "předpovědi" do budoucna.

Člověk, co hrál, si na začátku zvolil buď číslo anebo barvu a ten, kdo hru držel, pak příslušným počtem pohybů Nebe-peklo-ráj zamíchal. Pak přišla volba číslo dvě a po ní už bylo třeba padnout prstem na výsledek. Kus papíru a něco na psaní se našlo vždy, a tak se tato hra snadno šířila a skládačky plnily kapsy nebo aktovky dětí. I když hru občas hráli i kluci, šlo hlavně o holčičí zábavu.

Obsah byl o kreativitě

Obsah skrytých okének nebyl nijak ohraničený, a tak se tvořil podle zájmů autora. Svou roli v téhle hře hrál také věk, takže jinak vypadala hra pro malé děti, jinak pro starší. Čím starší hráči byli, tím peprnější byly úkoly či věštby. Často tak děvčata díky hře předpovídala, kdo vás miluje, komu se líbíte a podobně. Nebo hráčka měla za úkol dát vybranému spolužákovi pusu, pozvat ho na rande a podobně. Některé úkoly byly i skutečně nechutné, třeba sníst venku žížalu.

Pokud si i vy chcete doma s rodinou užít trochu legrace, zkuste si hru poskládat a zahrát. Uvidíte, že se u ní zabavíte lépe než u televize.

Zdroj: Autorský článek

Nenechte si ujít
Reklama
Design

Plastové retro hračky, které si děti získaly

Autor: Martin Březina

13. ledna 2022

Další články