O kvalitě vozu samotného se napsalo dost, a proto není divu, že majitelé těchto vozů byli velcí srdcaři a jsou jimi často dodnes, kdy ikonické vozítko je oblíbeným sběratelským youngtimerem, za který neváhají fanoušci vydat desítky tisíc korun.
[:google:]
Přezdívky známější značky
Určitě jsme nepodchytili všechny přezdívky, které autíčko za ta léta získalo, ale většina se vám asi vybaví. Pokud si na nějakou další vzpomenete, neváhejte se s námi podělit v diskuzi pod článkem. Tak jdeme na to, zde jsou ty nejfrekventovanější jména pro Trabant - Hitlerova pomsta, Duroplastová pomsta za Sudety, Bakeliťák, Bakelit Motor Verke (BMV), Splašené trsátko, Rozzuřený vysavač, Modrofuk prdík, Pryskyřičník padivý, Myší dezert, Plastikový jaguár, Postrach z Cvikova.
Někoho možná překvapí původ skutečného názvu. Jméno znamená „družice” a autoři jej vybrali v euforii po vypuštění sovětské družice Sputnik. Jak příznačné. Lidové vozítko tak získalo nezapomenutelné jméno.
Kde se vzal, tu se vzal
Nejlevnější auto na trhu naposledy opustilo výrobní pásy v Německu před více než 30 lety, ale stále se o něm mluví. Nyní spíše s nostalgií a něhou v hlase. Automobily Trabant sjížděly z výrobních pásů více než čtvrt století a prakticky bez výraznějších inovací. I přes bolesti a pověst byl tento vůz často nedostatkovým zbožím a v československé Mototechně na něj byly vypsané pořadníky. Kdo dal něco „bokem“, mohl v pořadníku poskočit a vozu se dočkat i v řádu měsíců.
První vůz, který opustil pásy ve východoněmeckém Cvikově, měl v roce 1954 ještě označení AWZ – P70. Samotná sériová výroba začala o dost později, protože ke komerčnímu uvedení na trh došlo až po letech vývoje a testování, což zabralo cca 9 let. Vzhledem k tomu, s jakými problémy se potýkal a jaké jízdní vlastnosti nabízel, to zní až neuvěřitelně. V roce 1963 tak sjíždí z pásu první sériový vůz pod označením Trabant 600 (sedan), kterého následoval oblíbený chatařský kombík. Po šestistovce následovala známější 601, která byla opět vyráběna ve verzi sedan a kombi.
Výbavu nečekejte
Díky duroplastové karoserii se vyznačoval svou lehkostí, protože vážil pouhých 600 kilogramů. Což bylo i na motůrek o výkonu kolem dvaceti koní dost. Pokud řidič chtěl dosáhnout udávané maximálky kolem 90 km v hodině, tak musel řešit i protivítr, sklon a kvalitu vozovky. Však se říkal vtip: Víte, jak dosáhnout s Trabantem rychlosti 90 km za hodinu? Strčíte jej ze skály. Trabant neměl skoro žádnou výbavu, která by měla jinou funkci než k řízení a posedu. Dostat se na zadní sedačky přes dveře řidiče nebo spolujezdce byla velká výzva. Proto jsem na zadní sedačce babičku ani rodiče snad nikdy neviděl.
Jezdit za Trabantem bylo za trest. Kromě nevelké rychlosti to byl často i nezaměnitelný smradlavý a nepropustný kouř dvoutaktního motoru. Tak co, emise ještě v té době nikoho netrápily, a tak se do benzínu doléval doporučený olej (kolem 3 %). Ale odhadem se moc řidiči netrápili, a proto byl dým prakticky pravidlem. Trochu se to zlepšilo koncem výroby, kdy přešel výrobce na čtyřtakt vypůjčený z VW.
Zdroj: Trabantmuzeum.cz, instory.cz, auto.cz.
Made in DDR
