I když bylo v zájmu socialistické společnosti necestovat "ven", tak se přesto nabízely zájezdy do zahraničí, ale v omezeném množstvím s důrazem na spřátelené socialistické státy. Jezdilo se tak do Bulharska, NDR, do Maďarska k Balatonu, Rumunska, Polska nebo SSSR. Později také do Jugoslávie, na což vzpomíná především generace Husákových dětí. Sám jsem jedním z nich a nikdy nezapomenu na dovolenou v tehdejší Jugoslávii. Vybaví se mi neskutečné úsilí mého táty, který téměř půl roku vyřizoval devizový příslib a výjezdní doložku.
Výjezdní doložka a devizový příslib
Zájemce o vycestování musel mít především souhlas od svého zaměstnavatele. Pánové navíc ještě i od Vojenské správy. Nezbytný byl i souhlas banky, která lidem schvalovala směnu peněz na cestu do zahraničí. Právě tomuto souhlasu se říkalo devizový příslib. Jinak nebylo možné legálně cizí měnu získat. Ilegálně to šlo samozřejmě „vyvekslovat“. Většina zájemců o výjezdní doložku žádala opakovaně a dostali ji často až po létech nebo vůbec. Tehdy úřady neměly povinnost sdělovat zdůvodnění, proč žádost zamítly a nebylo se možné ani kam odvolat. Veřejným tajemstvím byla obava z emigrace. Ale pouze devizový příslib nestačil.
[:google:]
Cestovní pas také neměl každý. Aby bylo člověku dovoleno z Československa vycestovat, musel mít v cestovním pase ještě výjezdní doložku vystavenou ministerstvem vnitra, správou pasů a víz. Výjezdní doložka bylo vlastně razítko v pase s údaji o tom, do jaké země bylo povoleno majiteli pasu vyjet, za jakým účelem tam jede a do kdy mu toto povolení platí. Věřte, že to byl zdlouhavý proces i na několik měsíců.
Obavy z emigrace
Čím blíže Západu se chtěl člověk vydat, tím více překážek a prověrek musel překonat. Prakticky na každého se pohlíželo jako na potencionálního emigranta, a proto se prověřovala spolehlivost a čistý „rodokmen“ žadatele. Pokud byl v rodině nějaký protisocialistický škraloup nebo ještě navíc emigrant, tak nebyla šance povolení k vycestování získat. Často se také praktikovalo rozdělení rodin, kdy bylo podmínkou nechat doma někoho, bez koho by do světa neuteklo zbytek rodiny. Například jedno z dětí zůstávalo u prarodičů.
Fronty na splnění snu
Když cestovní kanceláře oznámily, často prostřednictvím tisku, že se začínají prodávat zájezdy do zahraničí, především na Západ, tak to znamenalo vzít si dovolenou, obrnit se trpělivostí a vystát si doufajíc frontu na nejbližší pobočce některé z mála státních cestovních kanceláří.
CK fungující v Československu
Na trhu bylo celkem pět státních cestovních kanceláří, které jsou známé dodnes. Čedok – Československá cestovní a dopravní kancelář, Sportturist, CKM – Cestovním Klub Mládeže, Rekrea a Autoturis. Zahraniční zájezdy ale neprodávaly všechny, ale především Čedok, CKM nebo Autoturist.
Dozory a důvěrníci
Pokud jste vyrazili na cestu autokarem nebo ještě lépe – letecky, tak věřte, že z s vámi na palubě byl i kromě delegáta také „zástupce státu“ nebo STB, který dohlížel na spořádanost československých turistů. I přes tuto prevenci se ale dařilo lidem využít zájezdů pro emigraci. Oblestili tak nejen úřady, "hlídače", ale možná nevědomky i domovní důvěrníky, jež často dávali reference úřadům vydávajícím cestovní povolení.
Přesto vše si ale lidé dokázali těch pár dní dovolené užít, protože šlo často o splnění celoživotního snu.
Výjezdní doložka
Promo LP CKM
