Kulatých oplatek v tubě bylo na trhu poměrně dost, ale jen jedny byly nejdelší a na svou dobu i odvážené, proto byly favority i pro dospívající. Dospělí je jedli v celku, ale děti a mládež byly kreativnější, a tak se jedlo ve stylu - rozlepit a olíznout krém, nakonec sníst i sušenku.
V případě sušenek Disko jsme si mohli vybrat ze dvou variant – modré s vanilkovou náplní nebo červené s čokoládovou náplní. Na stejné vlně byly sušenky Party, které byly větší a ve stejných příchutích. Zavzpomínat si můžeme stále. Sušenky Discko se doposud vyrábí, ale jsou díky dravější zahraniční konkurenci v obchodech méně viditelné.
Ke sportovnímu přenosu patřil klubismus
Dukla, Sparta i Slavia, to jsou nejen tradiční pražské fotbalové kluby, ale také to byly sušenky, které se daly na trhu sehnat. Nejvýraznější byly ty z čokoládoven Lomnice nad Popelkou s kávovou náplní a čtvercového tvaru, které na sobě měly výrazné logo Dukla. Armádní sportovní tým, který měl pokrytí po celé republice. Logo bylo natolik výrazné, že se z obalu vystřihovalo a lepilo na vše možné. Od školních sešitů až na trička. V zapomnění naopak zapadly sušenky v barvách Sparty i Slavie a jejich chuť si pamatují jen opravdoví pamětníci.
[:google:]
Pro návštěvy Lucie, Esíčka nebo Koka
Lucie nebylo jen oblíbené dívčí jméno, ale také sušenky, jak se říkalo fundovaněji – jemné pečivo, a to světlé – vanilkové s červeným terčem nebo mnohem známější kakaové s bílým terčem. Bývaly balené v krabici a naskládané ve 4 řádcích, ideální pro rodinu, aby se spravedlivě rozdělila. Měly tvar květů. Na internetu je množství receptů na jejich výrobu, ale z obchodů zmizely. To sypané máslové sušenky se skořicovou a kakaovou příchutí Esíčka můžeme na trhu sehnat stále. Své jméno získali ze svého tvaru písmene „S“. Trochu ve stínu uvedených se na našich stolech u kávy nebo pro návštěvy nabízely poněkud nevýrazné hnědá malá kolečka se vzorem a příchutí kakaa a strouhaného kokosu – Koka. Stále je vyrábí jeden velký český producent a tentokrát si překvapivě svou chuť zachovávají.
Zákusek ke kávě
Kávové Kávenky, čokoládové Dalila sušenky nebo vanilkové Vlnky. Evergreeny, které po revoluci odolávali nástupu zahraniční dravé zahraniční konkurence. Některé značky stále najdeme na pultech obchodů a patří do nabídky výrobců, kteří receptury a značky převzali a pokračující více či méně úspěšně v jejich produkci. Ale snad kromě slovenské firmy Sedita, která si zakládá na svém retro stylu, ostatní výrobci poměrně výrazně pozměnili receptury. Ale ke kávě po nich i tak z nostalgie sáhneme, že?
Energie na cesty
Stačí říci Tatranka a Horalka a všem se vybaví se všem výlety nebo tábory. V chlebníku nebo batůžku se na ně vždy našlo místo a poměrně dost vydržely i v teplejším počasí nebo při méně šetrném zacházení. To byla kromě typické chuti, jejich přednost. Podle dostupných informací na internetu a u výrobců vznikla první Tatranka v trojúhelníkovém tvaru, odtud získala i svůj název – štíty hor, již v roce 1945. Původní Tatranky měly šest plátků oplatky, které byly spojené čokoládou, oříšky nebo arašídy. Čokoláda byla pouze po obvodu oplatky, která doznala, poměrně brzy po uvedení, i stávajícího tvaru obdélníku. Je to jednodušší pro výrobu i skladování. Po revolučním roce 1989 z trhu nezmizely, ale doznaly změn v gramáži (plátků je většinou již jen 5), i samotném poměru složení ingrediencí. Jednou z prvních inovací bylo zalití čokoládou celé oplatky.
Kokos + Kakao = Koka
Inzerát na Párty sušenky
